4.3. Energetické byliny
Přímo pro účely spalování se ve světě ověřuje několik desítek vybraných
jednoletých nebo vytrvalých druhů rostlin. Uvažuje se hlavně
s využíváním druhů jako jsou ozdobnice čínská (Miscanthus
sinensis), Spartina pectinata,
Arundo donax, rákos (Phragmites
australis), rdesno (Polygonum),
vousatice (Andropogon gerardii),
vousatec (Pennisetum alopecurdides),
milička (Eragnostis trichodes),
třtinovec (Erianthus ravene),
proso (Panicum virgatum),
konopí seté
(Canabis sativa), artyčok (Cynara cardunculus) apod.
V podmínkách ČR se dále v polních pokusech ověřují další
jednoleté nebo víceleté rostliny jako např. šťovík krmný (Rumex
tianshanicus x Rumex patientia),
topolovka růžová (Altea rosea),
mužák
prorostlý (Silphium perfoliatum),
bělotrn modrý (Echinops ritro),
pelyněk černobýl (Arthemisia vulgaris),
lebeda rozkladitá (Artiplex
patula), chrastice rákosovitá (Phalaris
arundinacea), mračňák
(Abutilon) apod.
Výše uvedené rostliny jsou převážně víceleté a u některých se prvním
rokem musí vynaložit značné náklady při zakládání porostu. Plné využití
připadá v úvahu až druhým nebo třetím rokem. Doba sklizně je
obvykle v zimě, kdy mají uschlé rostliny nejmenší vlhkost (kolem
15 až 22 %). U víceletých rostlin se předpokládá, že po fázi
rozrůstání poskytnou vyšší výnosy než rostliny jednoleté. Jednoleté
rostliny mají tu přednost, že jsou určeny pro rychlou produkci(obr.
162), jejich setí a sklizeň se provádí pomocí běžné zemědělské
techniky.
Obr. 162 Fytomasa energetických plodin
V našich podmínkách připadají z jednoletých nebo víceletých
do úvahy pro pěstování Miscanthus,
Reynoutria, Phalaris, Phragmites,
Sorghum, Cannabis, Rumex apod.
4.3.1. Jednoleté byliny
Kromě víceletých plodin se uvažuje i o některých jednoletých plodinách
jako energetickém zdroji (tab. 24 a 25). Zde připadá do úvahy sláma
obilnin (pšenice, ječmen, žito, triticale) nebo celé rostliny obilnin,
řepková sláma (tab. 26), čiroky, konopná sláma apod. Z čiroků se podle
hlavních směrů využití (obecný, technický, cukrový, sudánský) na
spalování nejméně hodí čirok cukrový, který si při porovnání
s ostatními druhy čiroků i při sklizni po zimě (únor, březen)
uchovává značné množství vody v rostlinách (30 až 40 %).
Plodina
|
Temín
setí
|
Výsevek
(kg/ha)
|
Hloubka
setí (cm)
|
Šířka
řádků (cm)
|
Proso
|
zač. V
|
20
|
4
|
24
|
Hyro
|
zač. V
|
30
|
4
|
24
|
Čirok
|
V
|
25-35
|
4-6
|
24-40
|
Sudánská
tráva
|
zač. V
|
30
|
4-5
|
24-30
|
Konopí
|
pol. IV - V
|
50-60
|
4
|
24-30
|
Slunečnice
|
kon. III -IV
|
20
|
4
|
60
|
Krambe
|
IV
|
20
|
3
|
25
|
Saflor
|
III
|
25
|
3
|
25
|
Lnička
jarní
|
III
|
10
|
2
|
12,5
|
Lnička
ozimá
|
IX
|
10
|
2
|
12,5
|
Roketa
|
IV
|
6
|
2
|
12,5
|
Ředkev
Raduga
|
IV
|
25
|
3
|
30
|
Len
|
III
|
100-140
|
2
|
7,7
|
Tab. 24
Přehled o způsobu setí jednotlivých
energetických rostlin
Plodina
|
Dávka
(kg/ha)
|
Forma
|
Termín
aplikace
|
Lnička
ozimá
|
20
|
síran amonný
|
před setím
|
|
20
|
ledek vápenato-amonný
|
konec III
|
Lnička
jarní
|
40
|
síran amonný
|
před setím |
Saflor
|
40
|
síran amonný |
před setím |
Krambe
|
40
|
síran amonný |
před setím |
Proso
|
|
|
|
Konopí
|
|
|
rozdělit do dvou termínů
|
Hysop
|
100
|
síran amonný |
|
Čirok
|
|
ledek vápenato-amonný |
|
Sudánská
tráva
|
|
|
|
Tab. 25
Hnojení jednoletých energetických
rostlin dusíkem
Technologie
|
Charakteristika
|
Potřeba
|
Rozměry
(m)
|
Hmotnost
(kg/ks)
|
Objem
(m2)
|
Objemová
hmotnost (kg/m3)
|
Práce
(h/t)
|
Energie
(GJ/t)
|
Obří válcové balíky
|
1,5 x 1,2
|
230
|
110
|
2,1
|
1,0
|
0,5
|
Obří kvádrové balíky
|
0,7 x 2 x 2,2
|
280
|
150
|
1,9
|
0,7
|
0,4
|
Kompaktní svinované balíky
|
0,4 x 2,2
|
80
|
300
|
0,3
|
0,6
|
0,5
|
Kompaktní svinované balíky
krácené
|
0,4 x 0,4
|
15
|
200
|
0,05
|
0,4
|
0,5
|
Tab. 26
Potřeba práce a energie pro sklizeň a dopravu řepkové slámy při
efektivním výnosu 5 t/ha (výhřevnost 14,5 - 15)
4.3.1.1. Obilniny
Slámu je možno považovat za nejrozšířenější zdroj pro energetické
využití pocházející ze zemědělské produkce, který je možno přímo
spalovat (obr. 163).
Obr. 163 Technické charakteristiky slámy
Sláma má při spalování vysoký podíl zplynovaných částí. Tomu také
odpovídá konstrukce kotlů na slámu (obr. 164 - 5). Sláma hoří vysokým
plamenem proto je topeniště podstatně větší. Odlišný je i způsob
přikládání a prohořívání v porovnání s kotli na uhlí. Další
nevýhodou je nízká měrná hmotnost slámy a vysoké nároky na
skladovací prostory (obr.166).
Obr. 164 Kotel pro spalování balíků
Obr. 165 Kotel pro spalování balíků
Obr. 166 Balíky z půdního prostoru
Vlastnosti
paliva
|
Sláma
|
Dřevo
|
hranolové
balíky
|
válcové
balíky
|
řezanka
|
brikety
|
polena
|
štěpky
|
piliny
|
Obsah
popelovin (%)
|
|
5
|
|
|
|
0,5
|
|
Podíl
těkavých látek (%)
|
|
70-80
|
|
|
|
60
|
|
Výhřevnost+
|
30
|
25
|
14
|
145
|
140
|
100
|
50
|
Vhodnost
pro dopravu++
|
střední
|
dobrá
|
špatná
|
dobrá
|
střední
|
dobrá
|
dobrá
|
Přísun
na topeniště+++
|
1)2)
|
1)
|
2)
|
1)2)
|
1)
|
1)2)
|
2)
|
Regulace
výkonu
|
střední
|
střední
|
dobrá
|
dobrá
|
střední
|
dobrá
|
dobrá
|
Objemová
jhmotnost (kg.m-3)
|
120
|
60-90
|
60
|
400-600
|
450-750
|
160-250
|
120-180
|
+ 1m3 odpovídá n litrů topného oleje
++ pro dopravu od meziskladu ke kotli
+++ 1) skládáním, 2) kontinuálně
Tab. 27
Vlastnosti slámy a dřeva jako energetického zdroje (upraveno podle
Sladkého)
Obecně lze konstatovat, že 4 kg slámy nahradí 1 litr topného oleje.
Sláma má výhodu oproti uhlí, že má nízký obsah popelovin (kolem
5 %). V současné době se používá ke spalování slámy kotlů
s různými systémy (obr. 167 - 70). Pokusy se spalováním
slámy probíhají více než 10 let. Sleduje se její výhřevnost,
vlhkostní parametry, podmínky skladování, vhodnost slámy jednotlivých
druhů plodin apod. Bylo např. zjištěno, že nejvyšší výhřevnost má sláma
při vlhkosti kolem 20 %. Stanovují se také technické veličiny
důležité pro spalování, jako např. spotřeba vzduchu při spalování,
objem kouřových plynů nebo podíl prchavých složek. Jsou prováděny
porovnávací pokusy se sklizní a spalováním slámy ve formě řezanky,
hranolových nebo válcových balíků, briket ale i jednotlivých
systémů spalování (obr. 171 - 3).
Obr. 167 Teplárna na balíky
Obr. 168 Schéma výtopny na slámu
Obr. 169 Schéma zpracování slámy
Obr. 170. Sestava topeniště na obří balíky
Obr. 171 Kotel na volnou slámu
Obr. 172 Kotel s rozpojovačem
Obr. 173 Přikládání balíků
Předpokladem úspěšného pěstování energetických plodin je dosažení
dobrých výnosů při relativně malých inputech. Za výhodné a konkurence
schopné současným klasickým surovinovým zdrojům se považují ty plodiny
pěstované na biomasu, z kterých získáme nejméně 10 jednotek
energie na jednotku vloženou.
Při dosažení hranice 15 t.ha-1 sušiny rostlinné biomasy lze již
plodiny považovat za „energeticky“ významné. Pokud jde o pěstování tzv.
„energetických plodin“ je třeba také klást důraz na splnění
kvalitativních norem požadovaných průmyslem, ale i na to, zda se dají
dobře zpracovat odpady, jak to činí např. v SRN.
4.3.1.2. Konopí seté (Canabis sativa L.)
Obr. 173, 174 Konopí
Původ, rozšíření a využití
Střední Asie. Latinské rodové jméno pochází z předoasijského
jazyka. Podle Herodota znali konopí Trákové a Skytové. Řecko-latinského
jména kannabis užívali již Dioskurides a zná je i Plinius.
V celosvětovém měřítku je produkce konopí relativně bezvýznamná
(tab. 28). Výměra konopí dosahuje dnes cca 280 000 ha, z toho
v západní Evropě 17 800 ha (především Francie). Ve Velké
Británii bylo v roce 1997 konopí pěstováno na 2 500 ha,
v Nizozemí na 6 000 ha, v Německu na
1 200 ha, Rakousku na 670 ha (tab. 29 a tab. 30). Ve východní
Evropě (Polsku, Maďarsku, bývalé Jugoslávii, Ukrajině, Rumunsku) se
konopí pěstuje na 50 000 ha. Významná produkce průmyslového
konopí je také v Austrálii a Kanadě. Na základě zákona o omamných
látkách je v některých zemích produkce konopí zakázána (např. USA)
nebo alespoň podléhá povolení.
Stát
|
Rok
|
2000
|
2001
|
2002
|
2003
|
Chile
|
4,048
|
4,095
|
4,095
|
4,095
|
Čína
|
14,000
|
20,185
|
30,104
|
38,000
|
Francie
|
370,000
|
260,000
|
360,000
|
360,000
|
Maďarsko
|
129,000
|
150,000
|
120,000
|
120,000
|
Itálie
|
437,000
|
221,000
|
1,281
|
1,281
|
Korea
|
12,763
|
12,735
|
13,024
|
13,024
|
Polsko
|
50,000
|
50,000 |
50,000 |
50,000 |
Rumunsko
|
1,400
|
2,800
|
2,000
|
2,000
|
Rusko
|
7,100 |
5,400
|
6,000
|
7,000
|
Srbsko
a Makedonie
|
30,000
|
20,000 |
20,000 |
20,000 |
Španělsko
|
7,047
|
15,000
|
15,000
|
15,000
|
Turecko
|
1,244
|
1,000
|
1,000
|
1,000
|
Ukrajina
|
2,000
|
1,000
|
1,000
|
1,000
|
Tab. 28
Světová produkce konopného vlákna v
letech 2000 - 03
Stát
|
Rok
|
Výměra
(ha)
|
Německo
|
1938
|
15 848
|
|
1982
|
7
|
|
1996
|
1 422
|
|
1997
|
2 859
|
|
1998
|
3 575
|
Francie
|
1971
|
4 350
|
|
1977
|
10 595
|
|
1988
|
2 750
|
|
1997
|
10 980
|
Španělsko
|
1992
|
2 050
|
|
1997
|
4 282
|
Nizozemí
|
1997
|
1 329
|
Velká
Británie
|
1997
|
2 293
|
EU
celkem
|
1986
|
6 901
|
|
1988
|
2 700
|
|
1996
|
13 722
|
|
1997
|
22 939
|
|
1998
|
42 000
|
Rakousko
|
1997
|
1 097
|
|
1998
|
600
|
Ukrajina
|
1998
|
3 500
|
Tab. 29
Vývoj rozsahu pěstování konopí ve
vybraných zemích Evropy
Stát
|
Výměra
(ha)
|
Zdroj
informace
|
SSSR
(bývalý)
|
500 000 - 200
000
|
Odhad
(textilní průmysl)
|
Indie
a Pákistán
|
300 000
|
Odhad
(textilní průmysl) |
Čína
|
250 000
|
Odhad
(textilní průmysl) |
Jugoslávie
(bývalá)
|
44 000
|
Zemědělský
slovník naučný
|
Rumunsko
|
31 000
|
Zemědělský
slovník naučný |
Maďarsko
|
20 000
|
Zemědělský
slovník naučný |
Itálie
|
13 000
|
Zemědělský
slovník naučný |
Turecko
|
14 000
|
Zemědělský
slovník naučný |
Bulharsko
|
12 000
|
Zemědělský
slovník naučný |
Španělsko
|
7 000
|
Zemědělský
slovník naučný |
Československo
|
12 000
|
Zemědělský
slovník naučný |
Tab. 30
Rozsah pěstování konopí ve světě po
II. světové válce
Konopí je v současné době u nás problematickou rostlinou. Do roku
1996 se mohlo bez rozporu s naší legislativou normálně pěstovat.
Situace se zkomplikovala přijetím zákona č. 92/1996 Sb. o
odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, který nepřímo do jisté
míry znemožňuje pěstování konopí tím, že stanoví požadavky na
rozmnožovací materiál uváděný do oběhu. V současné době existuje
od 1. 1. 1999 nový zákon č. 167/98 zákon
„O návy-kových látkách“, který upravuje pěstování máku a konopí. §
24a zákona zakazuje pěstovat druhy a odrůdy konopí (rod Cannabis),
které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny THC
(tetrahydrokanabinolů). § 29 nařizuje ohlašovací povinnost osob
pěstujících mák nebo konopí. Osoby pěstující mák nebo konopí na celkové
ploše větší než 100 m2 jsou povinny nahlásit místně příslušnému
územnímu odboru mZe.
Konopí seté obsahuje v semenech až 35 % mastného oleje, asi
25 % bílkovin a mimo jiné také vitamin K. Nať hlavně narkotického
konopí indického obsahuje kannabinol, kannabidiol a kannin a dále
tetrahydrokannabinol. Jsou to látky obsažené v pryskyřici
vylučované samičími rostlinami žlázkami zejména v květenstvích,
dále na listech a rozpustné v oleji. Konopí dále obsahuje cholin,
trigonelin a asi 0,3 % silice.
Průměrná produkce vlákna je kolem 1,4 t.ha-1, špičkové výnosy dosahují
až 5 t.ha-1. Výnos semene se při dvojím užitku pohybuje kolem
1 t.ha-1. Registrované odrůdy: Juso-11, Beniko. Dříve povolené:
Rastislavické, Uniko B. Naše dříve povolené odrůdy nevyhovují přísným
normám EU, které stanovují, že pro pěstování konopí mohou být použity
pouze odrůdy, které mají obsah omamných látek pod 0,3 %
v jakékoli části rostliny.
Některé odrůdy povolené k pěstování v zemích EU mající obsah
THC pod 0,3 %: Carmagola, CS, Delta 405, Delta Lolsa, Epsilon 68,
Fedora 19, Fedrina 74, Felina 34, Ferimon, Fibranova, Fibrimon 24,
Fibrimon 56, Futura, Santhica 23. Nově povolené odrůdy v EU (asi
od r. 1996) - Německá Fasamo (raně zrající), Maďarská Kompolti (pozdě
zrající, vysoký výnos stonků). V listinách odrůd je ve východní
a západní Evropě zaneseno 44 průmyslových odrůd (tab. 31).
země
|
povolené
odrůdy
|
poznámka
|
Česká
republika
|
Rastislavické, Uniko B
Juso 11, Beniko
|
r. 1948 - 1966
od r. 1999
|
Polsko
|
Bialobrzeskie, Beniko (ověřuje
se Gigantea)
|
od r. 1978
|
Maďarsko
|
Kompolti pozdní (hranice 0,3 %
THC)
|
od r. 1996
|
Německo
|
Rasami, francouzcké odrůdy
|
od r. 1996
|
Francie,
Španělsko, Nizozemí
|
Carmagola, CS, Delta 405, Delta
Lolsa, Ypsilon 68, Fedora 19, Fedrina 74, Ferimon, Figranova,
Febrimon 24, Febrimon 56, Futura, Santhica 23, Juso 31 a další
|
různá povolení od r. 1996
|
Rusko
|
US-1, US-6, US-9, Glukhovskaja 1
a 10, Uzhnaja, Cherkasskaja, Dněprovskaja 4,
Krasnodarskaja 35
|
termín povolení není znám
|
Ukrajina
|
Juso 11, 14, 16, 34
|
od r. 1978
|
Tab. 31
Odrůdy konopí s obsahem THC látek pod 0,3 % povolené v Evropě
V Rusku jsou v severních oblastech převážně pěstovány na
vlákno odrůdy US-1, US-6, US-9, glukhovskaya 1, glukhovskaya 10, v
lesostepních zónách Uzhnaya, Cherkasskaya, v oblasti jižní
Ukrajiny a severního Kavkazu Dneprovskaya 4, Uzhnaya,
Krasnodarskaya, Krasnodarskaya 35. (V Rusku se v roce 1994
pěstovalo celkem kolem 4 000 ha konopí na vlákno.)
Využití produktu:
Semeno - potravinářský průmysl - rybí konzervy, výroba tuků
chemický průmysl - mýdlo, olejové barvy (náhrada lněné fermeže)
osivo
lékařství (fytin - chudokrevnost atd.)
Konopná semena jsou výborným zdrojem bílkovin. 65 % bílkovin
z obsahu konopného semene je ve formě globulínu Edestinu.
Výjimečně vysoký obsah Edestinu kombinovaný s Albuminem (další
kompletní bílkovina obsažená v semenech) znamená, že konopné
bílkoviny jsou k dispozici ve formě, která byla objevena
v lidské krevní plazmě - tekuté části krve, která dodává tkáním
živiny. Vylisovaná konopná semena, stejně jako sójová, mohou být
okořeněna a chuťově připravena podobně jako kuře, biftek nebo vepřové
maso, nebo mohou být použita k výrobě tvarohu nebo margarinu.
Konopné semeno může být naklíčeno a použito jako kterékoliv jiné
klíčky na salát nebo k vaření. Konopná semena obsahují pouze
nepatrné množství THC. Semeny, bílkovinami nebo tuky (olejem)
extrahovanými ze semen (Tab. 32) mohou být krmena všechna domácí
zvířata: kočky, psi, dobytek, drůbež. Semena je možno používat do
ptačího zobu nebo směsí pro zvířata jako jsou morčata nebo křečci. Ze
spektra semen v ptačím zobu nebo ze směsí sežerou ptáci nebo
zvířata nejdříve konopná semena. Uvádí se, že s konopnými semeny
v potravě žijí ptáci o 10-20 % déle.
Obsah
oleje v semeni
|
Procentický
obsah jednotlivých mastných kyselin v oleji
|
(%)
|
Palmitová
16:0
|
Stearová
18:0
|
Olejová
18:1
|
Linolová
18:2
|
Linoleová
18:3
|
35
|
6,6
|
2,6
|
14,9
|
56,7
|
19,2
|
Tab 32
Kvalitativní složení oleje konopí (vysychavý)
Vlastnost
|
Primární
vlákno
|
Sekundární
vlákno
|
Pazdeří
|
Celulóza
(%)
|
60 - 72
|
-
|
34 - 41
|
Hemicelulóza
(%)
|
11 - 19
|
-
|
31 - 37
|
Lignin
(%)
|
2,3 - 4,7
|
-
|
19 - 21
|
Délka
vlákna (mm)
|
20
|
2
|
0,26 - 0,57
|
Tloušťka
vlákna (mikrometr)
|
16 -67
|
17
|
14 - 27
|
Tab. 33
Chemické vlastnosti konopí
Vlákna (tab. 34) - lana, provazy, sítě, vázací provázky, nitě, popruhy
Odbytová
sféra
|
Množství
(rok)
|
Pěstební
plocha při výnosu vlákna
|
2
t.ha-1
|
1,2
t.ha-1
|
Buničina,
papírny
|
100
|
50
|
80
|
Buničina
speciální
|
24 882
|
12 441
|
20 735
|
Interiéry
automobilů
|
1 770
|
885
|
1 475
|
Interiéry
ostatní
|
120
|
60
|
100
|
Stavebnictví,
izolace
|
1 095
|
578
|
913
|
Netkané
textilie
|
234
|
117
|
195
|
Lana,
šňůry, plachty
|
150
|
75
|
125
|
Ostatní
|
280
|
140
|
233
|
Celkem
|
28 631
|
14 316
|
23 859
|
Tab. 34
Spotřeba konopných vlákmen v EU v roce 2002
plachty, plátno, nábytkové látky, tkaniny (látková obuv, tašky) (obr.
175-6)
Obr.
175 Tírna vyroseného konopí
Obr. 176 Schéma tírny
stavební hmoty (cemento vláknité desky, pokrývací materiál, izolanty)
lisované součástky (dveřní výplně u automobilů)
speciální papír
Pazdeří - podestýlka, spalování (obr. 177)
Obr.
177 Konopná briketa
Plevy - obsahují kys. kanabidiovou (silný baktericidní účinek -
antibiotikum)
Konopí je možný zdroj rostlinné buničiny pro výrobu benzínu, dřevěného
uhlí, methanolu, plynu, elektřiny (tab. 34). V roce 1938 se uvádí,
že z konopného vlákna lze vyrábět více než 5 000 textilních
produktů od lana po jemné krajky. Z pazdeří, které zbyde ze stonků
po odstranění vlákna a obsahuje více než 77 % celulózy, je
možné vyrábět více než 25 000 produktů od dynamitu po celofán
(tab. 35)
Zpracovatel
|
Výrobek
|
Množstvá
vlákna
(t. rok-1)
|
Plochy
pěstovíná (ha) dle výnosu vlákna
(2 t.ha-1)(1,2 t-ha-1)
|
Region
pěstování
|
Borgers
Rokycany
|
Interiéry aut
|
600 - 1 000
|
500 - 830
|
Západní Čechy
|
Faurecia
Lecotex Tábor
|
Interiéry aut |
300 - 500
|
150 - 430
|
Jižní Čechy
|
Reiter
CZ Choceň
|
Interiéry aut |
300 - 500 |
150 - 430
|
Východní Čechy
|
Juta
Technolen Turnov, Olomouc
|
Pytlovina, lana, plachty
|
500 - 800
|
250 - 670
|
Východní Čechy
|
Olšanské
papírny
|
Cigaretový papír
|
3 000 - 5 000
|
1 500 - 4 170
|
Vysočina, Morava
|
Lenka
Kácov Přádelny
|
Jednotné vlákno příze
|
2 000 - 2 600
|
1 000 - 2 170
|
Střední Čechy
|
Celkem
|
|
6 700 - 10 400
|
3 550 - 8 700
|
ČR
|
Tab. 35
Prognóza spotřeby konopných vláken a pěstebních ploch konopí v ČR po r.
2004
Botanická charakteristika
Čeleď konopovité (Cannabaceae). Konopí je jednoletá dvoudomá rostlina.
Samčí rostliny jsou vyšší a štíhlejší, mají světlejší listy
a šedozelený vrchol. Dozrávají o 4-6 týdnů dříve než samičí
rostliny. Samičí rostliny jsou nižší, silnější, více olistěné a tmavší.
V normálním porostu je asi 53 % samčích a 47 % samičích
rostlin. Konopí má kůlovitý kořen sahající do hloubky 0,30-0,40 m,
na hlubokých půdách až do 2 metrů. Stonek dorůstá průměrně kolem
2 m výšky (ale i 4 m). V prvních fázích růstu je měkký,
dužnatý, později odspodu dřevnatí. Obsahuje 13,5-19,5 % vlákna.
Listy jsou střídavé, dlanité tří až třináctičetné a krátkými stopkami
(obr. 178). Plod je vejčitá jednosemenná nažka
s HTS od 8 do
26 g (v průměru 20 g). Semena brzy ztrácí klíčivost
(třetím rokem o 30-40 %). Konopí je cizosprašné (větrosnubné).
Kvete v červnu až srpnu, plody dozrávají v září až
říjnu (obr. 179).
Vyskytují se tři druhy konopí:
- indické (C. indica Lm.)
- kde všechny zelené části rostliny
a zvláště květenství obsahují značné množství (nad 10 %)
tetrahydrocannabinolu (THC) - zdroj marihuany
- plané (C. ruderalis) -
je jednoletý plevel
- seté (C. sativa L.)-je
nejrozšířenější druh konopí, kde rozeznáváme tři
formy:
severní: je nízké v průměru 0,6-0,8 m vysoké. Je rané,
dozrává za 60-70 dní. Dává malý výnos stonků i semen, která
jsou drobná. U nás se nepěstuje.
jižní (typ vegetativní): 3-4 m vysoké. Dozrává za
130-180 dní. Dává velký výnos vláken, malý výnos semen. Vlákna
jsou dlouhá a jemná.
přechodný typ: je 1,70-2,50 m vysoké. Má prostřední vlastnosti
obou předchozích forem. Dozrává za 90-120 dní. Dává dobrý výnos vláken
i semen.
Požadavky na prostředí
Konopí je plodinou teplejších oblastí. Jižní forma pěstovaná na semeno
potřebuje sumu teplot 2200-2800 °C. Na mráz je citlivější než len,
mladé rostliny však snášejí slabší mrazíky. V první době růstu
vyžaduje konopí dosti vody, později je schopné odolávat přechodnému
suchu. Na půdu má značné nároky. Nejvhodnější jsou úrodné, hluboké a
zpracovatelné půdy hlinité a písčitohlinité s nízkou spodní vodou,
dobře vyhnojené a bohatě zásobené humusem.
Konopí lze sít na zúrodněných slatinách, rozoraných loukách nebo
vysušených rybnících. Nesnáší kyselé půdy a nejlépe se mu daří na
půdách neutrálních až slabě zásaditých. Nevhodné jsou půdy mělké,
kamenité, písčité, ulehlé, jílovité, vysychavé. Konopí je náročné na
vodu - na vytvoření jednotky sušiny potřebuje 1,5 až 2,0krát více vody
než pšenice nebo oves.
Agrotechnika konopí
Nejvhodnější předplodinou pro konopí jsou plodiny, které zanechají půdu
v dobrém strukturním stavu, pokud možno nezaplevelenou jako jsou
okopaniny, kukuřice, luskoviny, jetel, vojtěška. Konopí je možné
pěstovat i po obilninách. Snáší i pěstování po sobě. Je dobrou
předplodinou i pro náročné polní plodiny, protože zanechává půdu
v dobrém stavu. Kromě možnosti pěstovat konopí na vlákno nebo na
semeno se v poslední době uvažuje o jeho pěstování na hmotu
pro energetické účely. Podle toho se řídí i způsob pěstování.
Konopí vyžaduje velké množství živin. Nejlepší je když je půda dobře
vyhnojena statkovými hnojivy. Při hnojení hnojem se aplikuje 30 t.ha-1
i více. Dobře působí i zelené hnojení. Průmyslová P a K hnojiva se
zapravují podle půdní úrodnosti již při orbě do větší hloubky,
z části do menší hloubky před setím. Není-li dostatek Ca, zaorají
se na podzim i vápenatá hnojiva, neboť konopí odnímá značné
množství vápníku a vyžaduje neutrální až zásaditou půdní reakci.
Je možno dávat ledek vápenatý na list, dříve než rostliny dosáhnou
výšky 0,10-0,15 m.
|
N
|
P
|
K
|
Ca
|
Mg
|
zrno
|
43,8
|
9,9
|
10,7
|
1,1
|
2,2
|
sláma
|
8,3
|
2,1
|
9,1
|
10,2
|
1,5
|
Tab. 36
Průměrný odběr živin sklizní při produkci 1 tuny sušiny (kg)
Na podzim oráme do hloubky 0,25-0,30 m. Před setím povrch půdy
pečlivě urovnáme. Sejeme v druhé polovině dubna nebo začátkem
května. Konopí pěstované na hmotu sejeme do řádků 200-250 mm širokých.
Hloubka setí 20-30 mm s výsevkem 100 kg.ha-1 semene.
Ošetření během vegetace
Po zasetí válíme. Konopí roste zpočátku rychle, brzy je silně olistěno
a při hustějším výsevu potlačuje plevele. V případech, kdy
pěstujeme konopí na semeno, je minimální izolační vzdálenost 1000 m.
Konopí nepoléhá a je poměrně odolné proti chorobám a škůdcům.
Konopí může škodit dřepčík chmelový (Psylliodes
attenuata Koch.),
housenky můry gama (Autographa gamma
L.), mšice konopná (Phorodon
cannabis Pass.), zavíječ kukuřičný (Ostrinia nubilalis Hübn.),
pidikřísek zelenavý (Empoasoa
flavescens F.), listohlodka konopáčová
(Liriomyza eupatorii Kattenbach).
Ve starší literatuře se uvádí
poškození hmyzem, především moly Ostrinia
nuabilis a Grapholita
delinenana, zvláště v oblastech s vysokým zastoupením
kukuřice. Z chorob se nejčastěji vyskytuje plíseň šedá (Botrytis
cinerea Pers.) fusariosa (Giberella
pulicaris (Fr.) Sacc.), septoriosa
(Septoria cannabis), hnědá
skvrnitost listů (Stephylium botryosum),
rakovina a některé choroby virového původu. Nejnebezpečnější
chorobou je asi bílá (sklerociová) hniloba, jejíž původcem je hlízenka
obecná (Sclerotinia sclerotiorum (Lib.)
masse). Někdy porosty na semeno
při dozrávání navštěvuje ptactvo.
Sklizeň
Konopí na produkci stonků (vlákna) je obecně sklízeno v okamžiku,
kdy jsou samčí rostliny v plném květu a zbavují se pylu nebo po
pylovém spadu, když začnou opadávat listy. Konopí se nedá sklízet, pro
své houževnaté stonky běžnými sklízecími mechanizmy. Většinou typů
sklizňových řezaček, hlavně bubnových, se konopí pro technické a
energetické účely nedá sklízet (namotávání stébel na ústrojí). Z u nás
vyrobených sklízecích řezaček se osvědčila při sklizni konopí pouze
řezačka SŘ 01 z Agrostroje Pelhřimov (obr. 180-1). Pro průmyslové
využití vláken byly vyvinuty kombinované stroje, které oddělují semeno
a stonky spolu s listím vracejí na pole k doschnutí.
Oddělené vlákno se potom lisuje do balíků. V Nizozemí se sklízí
konopí upravenou sklízecí řezačkou na kukuřici firmy KEMPER (obr. 182).
Původní řezačkou se pokosené konopí nedalo obracet ani sklízet
z důvodů příliš dlouhých stébel (až 4 m). Upravená řezačka
konopí odřezává a zároveň je řeže patentovým způsobem na délku
500-600 mm a odkládá je na strniště do řádku, který se po třech
dnech po dobu 14 dní obrací obracečem, který obrací najednou 3 řádky
(obr. 183). V důsledku pomačkání stébla rychle zasychají na
vlhkost
do 20 %. Uschlá hmota se sbírá sběracím lisem na obří balíky.
Výnosy v našich podmínkách u nadzemní fytomasy se pohybují kolem
5,0-7,0 t.ha-1 (13,0 t.ha-1).
Obr. 180 Sklizeň konopí
Obr. 181 Dvoububnový sklízeč konopí
Obr. 182 Řezačka Kemper v úpravě na konopí
Obr. 183 Obracení konopí
Výnosy dosažené v pokusech VÚRV Praha-Ruzyně v závislosti na
podmínkách pěstování kolísaly v rozmezí 2,5-13,0 t.ha-1 sušiny.
Nákladová
položka
|
Přímý
náklad (Kč/ha) při výnosu
|
6
t/ha
|
10
t/ha
|
Základní
podzimní práce (rozpočet na 5 let)
|
675
|
675
|
Základní
jarní práce všetně setí (rozpočet na 5 let)
|
112
|
112
|
Hnojiva,
semeno
|
1 400
|
1 400
|
Sklizeň
a doprava
|
1 125
|
1 875
|
Celkový
přímý náklad na pšstování a sklizeň
|
3 312
|
4 062
|
Měrný
náklad na 1 t konopí
|
522
|
406
|
Tab. 37
Orientační kalkulace nákladovosti pěstování a sklizně konopí
4.3.2. Vytrvalé byliny
4.3.2.1. Krmný šťovík (Rumex)
Obr. 184, 185 Šťovík
Původ, rozšíření a využití
Krmný šťovík je to kulturní samosprašná rostlina vyšlechtěná pro účely
krmivářské, která vznikla křížením šťovíku zahradního a ťjanšanského,
označeného Rumex OK 2, pod názvem odrůdy – UTEUŠA (obr. 184 - 5).
Hybrid
je velmi ranný, poskytuje vysokou produkci, vysoký obsah bílkovin a
vitaminů. Je velmi významný jako krmivo, zelenina, léčivá i technická
rostlina. Při dodržení správných pěstitelských postupů
zajistí tato plodina dostatek vhodného paliva po několik po sobě
následujících let, a to hned od 2. roku po zasetí, aniž by musel být
porost znovu zakládán. Využívání tohoto „energetického“ šťovíku se u
nás již začíná zdárně rozvíjet. Osevní plochy této plodiny se rozšířily
již na několik set hektarů půdy, po celé ČR.
Nový obrost při pěstování na energetické účely, koncem srpna nebo
v září, lze efektivně využít stejně jako podzimní porost v prvním
roce, do siláže či na zelené krmení. Možnost je i využit zelené hmoty
na výrobu bioplynu.
Šťovík přispívá k ochraně krajiny, protože se jedná o rostlinu
protierozní.
Charakteristika plodiny:
Tento šťovík je statná rostlina vysoká 1,5 až 2 m, která od 2. roku po
založení kultury dosahuje výnosu kolem 10t/ha suché hmoty (příp. i
více). Semena nemají dormanci. Nevytváří kořenové odnože ani oddenky a
proto není schopen se v kultuře ani v přírodě množit
vegetativně. Šťovík krmný je vytrvalý, může vydržet na svém stanovišti
10 i více let.
Požadavky na prostředí
Uteuša je odolná vůči vymrzání a nemá vyhraněné nároky na stanoviště.
Osvědčil se na nejrůznějších typech půd, kde poskytuje vysoké
výnosy.
Pouze zamokřené půdy s vysokou hladinou spodní vody mu nesvědčí.
Její kůlové kořeny po proniknutí do vody zahnívají a porost je proto
poškozen. Jinak se ji daří dobře v nížinách i ve vyšších polohách.
Snáší dobře i kamenité chudší půdy a je méně náročná na hnojení oproti
kukuřici. Je dobrou předplodinou pro následné plodiny, protože po jeho
likvidaci zůstává v půdě až 60 tun /ha lehce mineralizovatelných
organických látek. Rumex OK-2 není vhodný pro pěstování ve směsích
s jinými rostlinami, neboť nesnáší konkurenci jiných druhů.
Agrotechnika šťovíku
Přípravě půdy musí být věnována náležitá pozornost a to hned
v podzimním období, počínaje kvalitní podzimní orbou. Výhodný je
pozemek v tzv. „staré síle“, kde byla předplodina hnojená
organicky. Kultura šťovíku se zakládá na jaře. Termín setí lze posunout
až do 1.poloviny května (případně až do června, ale ranější výsev je
bezpečnější z hlediska zajištění jarní vláhy pro řádné vyklíčení).
Doporučuje se standardní výsev 5 kg osiva na 1 ha, do hloubky max. 1 až
2 cm. Klíčení a zakořeňování šťovíku probíhá v 1. roce pozvolna,
proto je třeba dbát na řádné odplevelení pozemku, nejlépe ošetřením
herbicidy před zasetím. Ochranu proti plevelům lze v průběhu prvého
vegetačního roku provádět pouze mechanicky, odplevelovací sečí, neboť
nejsou zatím známy selektivní herbicidy. Setí se zajišťuje běžnou
zemědělskou mechanizací (rozpon řádků 24 cm).
V průběhu 1. roku po zasetí je dobré přihnojení dusíkem.
V prvém roce tento Uteuša pouze zakoření a vytváří přízemní růžici
sytě zelených svěžích listů. Po zakořenění a zapojení porostu pak
šťovík dobře přezimuje. Na jaře ve druhém roce po zasetí Uteuša rychle
obrůstá a během krátkého období, od dubna do konce května, dorůstá
výšky 1,5 až 2 m. Rychlý nástup vegetace a plné zapojení porostu
všechny plevele dobře potlačuje. Koncem května je zpravidla již
v plném květu a začátkem července dozrává.
Sklizeň
Sklizeň Uteušy pro energetické účely je třeba provádět ještě před plným
dozrání semen, aby se během sklizně semena nevydrolila. To zajistí
hlavně větší výhřevnost sklizené biomasy. V prvé dekádě července
je Uteuša zpravidla již dostatečně zaschlá, není třeba jej
dosoušet. Sklízí se bud´ silážní řezačkou, obdobně jako kukuřice, nebo
jej lze posekat na řádky a následně slisovat do balíků, jako slámu
(obr. 186 - 8). Způsob sklizně závisí do značné míry na jeho
následném využití. Sklizeň řezačkou se provádí tam, kde se použije pro
spalování v kotelně např. společně s dřevní štěpkou. Tato
hrubá řezanka je pak určitou obdobou této dřevní štěpky. Lisování do
balíků má přednost tam, kde se Uteuša bude spalovat v kotelně
zařízené na spalování slámy. Uteušu lze využívat též pro výrobu
standardních fytopaliv, jako jsou biobrikety (obr. 189), nebo drobné
peletky.
Obr.
186 Sklizeň šťovíku
Obr.
187 Sklizeň šťovíku
Obr.
188 Sklizeň šťovíku
Obr. 189 Briketovací lis
Po sklizni je vhodné porost šťovíku prokypřit vláčením, aby byla
zachována správná hustota porostu. Není žádoucí, aby byl porost příliš
hustý, protože jsou pak lodyhy slabší. Uteuša totiž vytváří mohutné
postraní výhony, pokud má dostatek prostoru a tak zajistí plně zapojený
porost se silnými lodyhami, což je větší záruka vysokého výnosu než
hustý porost se slabými lodyhami. Po sklizni obrůstá velmi rychle. Není
tudíž nezbytně nutné každoroční vláčení po sklizni, avšak doporučuje se
zajistit toto ošetření alespoň 1x za 2 roky.
Víceleté plantáže šťovíku hybridního se snadno likvidují mechanicky
během jednoho vegetačního roku, nebo jednorázovým použitím herbicidů.
Tato biomasa má poměrně vysokou výhřevnost i příznivé další parametry,
srovnatelné se dřevem. Výhřevnost šťovíkové slámy vyplývá
z výsledků Ústavu pro výzkum paliv Praha – Běchovice:
vzorek
|
%
|
MG/kg
|
voda
|
popel
|
spalné
teplo
|
výhřevnost
|
původní
|
12,51
|
1,85
|
16,77
|
15,35
|
bezvodý
|
-
|
2,11
|
19,17
|
17,89
|
Tab. 38
Energetické vlastnosti šťovíkové slámy
Tyto výsledky byly ověřovány i v provozních kotelnách ve
Žluticích, v Bouzově a ve Velkém Karlově, kde byl získán stejný
nebo i vyšší výkon kotle, než při spalování dřeva, přičemž sláma měla
výkon kotle nejnižší, jak je zřejmé z připojených údajů:“
palivo
|
teplota
v komíně (°C)
|
výkon
kotle (KW)
|
dřevo
|
230
|
1 800
|
šťovík
|
225
|
1 900
|
sláma
|
180
|
1 400
|
Tab. 39
Porovnání výkonu kotle při různých palivech
Z hlediska spalovacích procesů jsou důležité též teploty tavitelnosti
popele. Výsledky získané rovněž analýzami z Běchovic jsou
velmi příznivé, neboť vykazují všeobecně vysoké hodnoty: teplota
spékání (sintrace) tS - 1191o C , počátku deformace tA -
1306 o C, tání tB –nad 1500 o C, tečení tC – nad 1500o C.
Vysoké hodnoty tavitelnosti popele i příznivé výsledky měření
energetických vlastností šťovíku svědčí o tom, že toto palivo je
výhodné, neboť se podobá parametrům tradičního dřeva. Vysoká teplota
tavitelnosti popele je důležitá pro jeho bezproblémové spalování, neboť
se v topeništi nespéká a nepoškozuje vnitřní prostory kotle, což
se dost často stává při spalování slámy obilnin či řepky.
4.3.2.2. Ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis Anderss.)
Obr. 190 Ozdobnice
Původ, rozšíření a využití
Pochází z východní Asie (jižní Kurily, Tchaiwan, Korea, Thajsko,
Polynézie). Využívá se při výrobě buničiny (vysoký obsah celulózy kolem
40 %), na stavební materiál (dřevovláknité desky, rohože apod.),
snadno likvidovatelné obaly a pro spalování (spalné teplo celých
rostlin = 19,06 kJ.kg-1 (tab. 40 a 41).
podíl
|
%
|
Kg
|
Dřevní
olej
|
59
|
590
|
Plyn
|
13
|
130
|
Koks
|
21
|
210
|
Voda
|
7
|
70
|
Tab. 40
Miscanthus - výtěžnost produktů pyrolýzy 1 tuny při teplotě 450 - 550 °C
|
obsah
|
energie
přídavná
|
odpad
|
výtěžnost
|
1 333 kg biomasy (včetně 333 kg
vody)
|
17,4
|
|
|
|
sušení 233 kg vody
|
|
0,64
|
(0,64)
|
|
pyrolýza 1 110 kg
|
17,4
|
1,4
|
|
11,74 dřevní
olej
|
Miscanthus + 110 kg vody
|
|
|
|
4,74 dřevní
koks
|
|
|
|
|
0,63 dřevní
plyn
|
Odpadní teplo
|
|
|
(1,69)
|
voda, okolí
|
Celkem
|
17,4
|
2,04
|
2,33
|
|
Tab. 41
Miscanthus - tepelná bilance (v GJ) zpracování 1 tuny sušiny
V seznamu povolených odrůd zapsaných ve státní odrůdové knize
k 1. 8. 1998 není uvedena žádná odrůda. Ze zahraničí
jsou k dispozici výkonné formy gigantheus, goliath, Sirene apod.
Jejich nevýhoda je, že jsou sterilní. Tyto formy se množí rhizomy
(kořenovými oddenky).
Botanická charakteristika
Čeleď lipnicovité (Poaceae),
tribus vousatkovité (Andropogoneae).
Je to
vytrvalá rostlina (obr. 191). Lata je široká, okolíkatě patrovitá,
větévky odvislé (obr. 192). Oddenek dřevnatý. Počet chromozomů: 2n = 38.
Obr.191, 192 Ozdobnice čínská (Miscanthus)
Požadavky na prostředí
Ozdobnici se nejlépe daří na lehčích strukturních půdách, spíše
v teplejších oblastech s vyšším množstvím srážek. Doporučují
se humózní písčité půdy s vysokou hladinou podzemní vody (ne více
než 600 mm) a pokud možno s malým zaplevelením vytrvalými plevely
(pýr, šťovíky). Půdy s nižší hladinou podzemní vody vyžadují
závlahu. Půdní kyselost je optimální v rozmezí 5,5 až 6,5, nad pH
7,0 byly pozorovány deprese výnosu. Plodina značně šetří s vodou,
neboť její koeficient transpirace je kolem 250 litrů na kg sušiny, což
ji řádí mezi čiroky (200 l.kg-1) a kukuřicí (300 l.kg-1).
Přesto při dosahování 40 tun sušiny fytomasy z hektaru je
teoreticky třeba 1 000 mm srážek.
Agrotechnika ozdobnice
Sazenice je nejlepší sázet po dobrých předplodinách. Ozdobnici je možno
pěstovat po okopaninách (cukrovka, brambory), luskovinách
a obilninách. V SRN se doporučuje sázet po tritikale, řepce,
čiroku, (kukuřici). Jako vytrvalá rostlina by měla ozdobnice být
založena minimálně na 10 až 15 let.
Podmítka s rozmělněním posklizňových zbytků, hluboká orba,
příprava seťového lůžka, rozmělnění půdy do 0,10 m (pro mechanické
vysazování), mechanické hubení plevelů před sázením, chemické hubení
plevelů.
Vysazují se sazenice z odkopků, nebo vypěstované in vitro, nejlépe
takové, které přečkaly již jednu zimu. Ozdobnice je v prvém roce
výsadby náchylná k vymrzání, proto se někdy doporučuje založený
porost přikrýt na zimu např. slámou ve vrstvě 100-150 mm, což
odpovídá množství slámy cca 3 t.ha-1. Podstatně levnější a snáze
proveditelný je výsev např. hořčice bílé do meziřádků koncem července
nebo začátkem srpna v roce výsadby, který je údajně stejně účinný
jako přikrytí slámou.
Sází se v době, kdy je teplota půdy vyšší než 10 °C, tj. od
poloviny května do poloviny července a to 10 000 ks.ha-1 (do
20 000 ks.ha-1). Při výsadbě se doporučuje kořenové baly sazenic
navlhčit a vysazený porost pokud je možnost zavlažovat. Je možno sázet
modifikovanými sazeči na cibuli, nebo stroji na výsadbu lesních stromků.
Pro výsadbu z rhizomů je možno také použít mechanizace. Tyto
rhizomy se nejlépe vybírají na jaře, kdy je půda vlivem mrazů méně
kompaktní a rhizomy se nemusí skladovat, sklízečem brambor. Potom
se musí vybrané rhizomy ručně krájet a třídit.
Na dobře zásobených půdách se obejde ozdobnice prvním rokem bez
hnojení. Na půdách s menší zásobou živin se doporučuje hnojit prvním
rokem do poloviny června jednorázově do 50 kg.ha-1 N kvůli
vymrzání. V dalších letech se velikost dávky má přizpůsobit
zásobám živin v půdě a dosahovaným výnosům. Druhým rokem je
třeba při hnojení vycházet ze zásobení půd živinami. V průměru se
doporučuje hnojit druhým rokem a další léta 70 kg.ha-1 N,
40 kg.ha-1 P a 50-100 kg.ha-1 K, P a K nejlépe na jaře a
dusík od jara do poloviny července. Doporučuje se podle zásobení půd
hnojit i mikroelementy Cu, Zn, B, Mn. V Rakousku bylo
s úspěchem použito i hnojení kejdou skotu v dávce 30
m3.ha-1.
|
N
|
P
|
K
|
Ca
|
Mg
|
celá
rostlina
|
6,5
|
1,3
|
6,2
|
8,5
|
1,4
|
Tab. 42
Odběr živin při produkci 1 tuny sušiny (kg)
Ošetřování porostu během vegetace
První rok po vysazení, než se porost zapojí, je možno používat
mechanickou regulaci plevelů (např. prutové brány) nebo aplikovat
herbicidy. Druhým, většinou však třetím rokem není třeba používat
prostředky na ochranu rostlin, protože opadávající listová hmota
vytváří vrstvu mulče, která potlačuje růst plevelů. Kromě toho dochází
k neustálému rozšiřování oddenků, ze kterých ozdobnice každoročně
vyrůstá.
Druhým rokem se používá plečkování pouze při pozdním termínu sázení
v předešlém roce nebo při silném výskytu plevelů. Sazenice, které
se neujaly, je možné druhým rokem nahradit vlastními sazenicemi
z odkopků. Pokud je k dispozici závlaha doporučují se 2 až 3
dávky kolem 15 mm. Porosty ozdobnice nejsou v současné době
výrazněji napadány chorobami nebo škůdci, proto není třeba chemické
ochrany. V Evropě bylo v některých oblastech zjištěno napadení
stonků houbou Rhizoctonia sp. a dále hniloba kořenů způsobená houbou
Pythium sp. Při velké půdní vlhkosti a déle trvajícím zamokření se
vyskytuje napadení houbami ze skupiny bazidiomycet.
Použití herbicidů je možné na podzim před výsadbou, případně
v druhém roce před vyrašením ozdobnice (přípravek ROUNDUP).
V SRN použili s úspěchem do porostu ozdobnice proti heřmánku
a merlíkům CENTROL B (Bromoxynil-Mittel).
Sklizeň
Sklizeň je možno provádět pojízdnými samochodnými řezačkami (obr. 193),
s kterými se sklízí kukuřice, od listopadu do března. Ze sklizené
slámy je možno lisovat pelety (hmotnost cca 500 kg.m-3), balíky, nebo
jí pro stavební účely sklízet celou (stavební materiál). Ozdobnice se
v roce výsadby nesklízí, v druhém roce dává výnos sušiny do
10 t.ha-1, ve třetím roce a dalších letech 20-25 t.ha-1
sušiny fytomasy, při intenzivním pěstování i více než
30 t.ha-1. Většinou převažuje sklizeň po zimě (únor, březen),
neboť odpadnou starosti s případným dosoušením. Při sklizni po
zimě je však třeba počítat se ztrátami sušiny i více než 30 %
(obr. 194 - 5)
Při likvidaci porostu je možno použít několika metod. Jednou je
chemická likvidace nově rašících výhonků, která se používá na jaře.
Potom se mohou vyskytnout potíže při zakládání nové plodiny. Dále např.
vyorání rhizomů (např. rotačním kultivátorem) na povrch půdy na podzim,
kde rhizomy přes zimní období zmrznou.
Obr. 193 Samojízdná sklízecí řezačka
Obr. 194 Sklizeň ozdobnice
Obr. 195 Sklizeň ozdobnice
4.3.2.3. Křídlatka (Reynoutria)
Původ, rozšíření a využití
Křídlatka pochází z mírného pásma Asie. Zvláštní pozornost si zasluhuje
schopnost těchto rostlin akumulovat těžké kovy (kadmium, olovo).
Listový extrakt je účinný proti různým druhům padlí. V poslední
době, s ohledem na vysoké výnosy sušiny fytomasy z plochy, se
uvažuje s křídlatkou jako alternativním obnovitelným zdrojem
energie. Vedle energetického využití lze křídlatku využít jako krmivo
pro hospodářská zvířata, vysokou zvěř. Používá se ke zpevnění
a ochraně břehů řek, písečných dun. Může sloužit jako medonosná
rostlina, poskytuje úkryt pro menší savce a některé ptáky. Oddenky se
využívají v tradiční čínské a japonské medicíně pro léčení
hnisavých zánětů kůže, chronických onemocnění a kapavky. Listy lze
využít jako náhražky za tabák, mladé výhonky lze využívat
k přípravě salátů. Listový extrakt je účinný proti různým druhům
padlí. Rostliny mohou být v parcích použity jako dekorativní
trvalky.
Křídlatka je v současné době diskutovanou problematickou plodinou.
Vzhledem k častému zplaňování a schopnostem nekontrolovaně se
šířit patří v současné době mezi několik nejobtížnějších invazních
plevelných druhů v Evropě. V některých státech Evropy je
křídlatka na listině karanténních druhů plevelů. Proto i přes
vysoké výnosy fytomasy, bude nutné odpovědně zvažovat její pěstování
pro energetické využití, zejména pokud se potvrdí skutečnost, že
křídlatka je schopna v našich podmínkách se šířit semeny.
Botanická charakteristika
Křídlatky jsou vytrvalé dvoudomé byliny patřící do čeledi rdesnovité
(Polygonaceae) s bohatě
rozvětvenými a silnými dlouhými oddenky.
Lodyhy jsou statné, přímé, větvené, silné, duté. Listy řapíkaté,
celistvé, celokrajné (obr. 196 - 7), dvouřadě do plochy rozložené,
nejčastěji podlouhle vejčité až široce vejčité, botky v mládí bylinné,
s vyniklou žilnatinou, záhy rozdřípené. Květenství úžlabní nebo
koncové, laty složené z různě dlouhých lichoklasů (obr. 198). Květy
funkčně jednopohlavné, v samčích květech jsou dlouhé tyčinky a
krátké pestíky, v samičích krátké tyčinky a výrazné pestíky;
okvětí na bázi srostlé, s pěti bělavě až zelenavě zbarvenými cípy;
samčí květy s 8 tyčinkami, samičí s 3 čnělkami zakončenými třásnitými
bliznami, vnější okvětní lístky na plodu výrazně křídlaté. Plod je
3hranná nažka zcela uzavřená ve zveličelém okvětí.
Obr. 196 Křídlatka - list
Obr. 197 Křídlatka - list
Obr. 198 Křídlatka - květenství
Z křídlatek jsou v naší květeně zastoupeny např. Polygonum
sachalinense - Syn.: Reynoutria
sachalinensis (F.Schmidt) Nakai -
křídlatka sachalinská, Reynoutria
japonica Houtt. - křídlatka
japonská (obr. 199). Vyskytuje se i kříženec předešlých druhů
Reynoutria x bohemica Chrtek
et Chrtková, který byl popsán v roce
1983 z lokality nedaleko lázní Běloves u Náchoda (obr. 200).
V podmínkách střední Evropy dosahují tyto rostliny výšky až
3 m. Z Japonska jsou hlášeny výnosy sušiny 12 až 27 t.ha-1.
Podobných výnosů lze dosáhnout i u nás.
Obr. 199 Křídlatka japonská
Obr. 200 Reynoutria bohemica
Požadavky na prostředí
Křídlatka planě roste od nížin až do podhorské oblasti na rumištích,
v křovinách, podle vod, hlavně na mokré, živné, nevápenité,
kamenité půdě. Nejlepší podmínky pro růst jsou na stanovištích
s dobrou zásobou vody. Zvláštní pozornost si zasluhuje schopnost
těchto rostlin akumulovat těžké kovy, zvláště kadmium a olovo. Mladé
rostliny křídlatky jsou citlivé na pozdní jarní nebo časné podzimní
mrazy případně letní sucho. Délka vegetační doby trvá asi
8 měsíců. Prýty vyrážejí nad zem koncem dubna. Růst prýtů je
v květnu velice rychlý. Udává se, že se stonky v tomto období
prodlužují v průměru o 46 mm za den, což lze srovnat
s rychlostí růstu výhonku bambusu. Křídlatka kvete od července do
října. Udává se, že křídlatka většinou v našich podmínkách
nevytváří zralá klíčivá semena. V poslední době byl však výskyt
zralých a klíčivých nažek křídlatky japonské zjištěn na některých
místech jižní Moravy. Toto zjištění dává nové možnosti pro případné
zakládání porostů křídlatky ze semen. Vývojová perioda je většinou
ukončena prvními mrazíky, kdy uhynou nadzemní části polykorrmonu. Zimu
přežívá prostřednictvím podzemního systému oddenků sahajících do
hloubky i přes 2 metry, z něhož na jaře raší nové prýty.
Agrotechnika
Agrotechnika křídlatky je obdobná jako u ozdobnice. Vysazují se 1 až 3
odkopky na 1 m2. Plantáž křídlatky lze založit jako u ozdobnice
z oddenků. Semeny se množí velmi obtížně. Na podzim nebo lépe na
jaře v době, kdy křídlatka začíná rašit, vyrýpneme a zasadíme
odkopky do odplevelené a dobře připravené půdy. Zpracování půdy je
obdobné jako u ozdobnice. Rostliny je možné přihnojovat, nejlépe na
jaře před vyrašením nových výhonků. Dávky živin přizpůsobujeme odběru
živin sklizní. Sklizeň pro energetické využití je nejlépe provádět,
obdobně jako u ozdobnice, v únoru nebo v březnu, kdy je
nejnižší obsah vody v rostlinách (obr. 201 pořezaná křídlatka). Na
rozdíl od ozdobnice se křídlatce daří i v chladnějších oblastech.
Obr. 201 Pořezaná křídlatka
|
N
|
P
|
K
|
Ca
|
Mg
|
celá
rostlina
|
6,00
|
0,66
|
6,68
|
7,27
|
0,86
|
Tab. 43
Odběr živin sklizní při produkci 1
tuny nadzemní fytomasy
Choroby a škůdci se u křídlatky vyskytují v zanedbatelném
rozsahu.
4.3.2.4. Chrastice rákosovitá (Baldingera arundinacea (L.) Dumort.
syn.
Digraphis arundinacea Trin., Phalaris arundinacea L.)
Obr. 202 Chrastice rákosovitá
Původ, historie pěstování, rozšíření
Autochtonní druh, který je přirozeně rozšířen na celém území našeho
státu, všude tam, kde je dostatek půdní vláhy. Chrastice rákosovitá je
rozšířena téměř po celé Evropě, Asii (kromě jižní části), Severní
Americe. Běžně se pěstuje jako pícnina (čerstvá píce, seno, siláž).
Chrastice je jednou z alternativních plodin, o jejímž
rozšířeném pěstování pro průmyslové využití se uvažuje, a to hlavně
v SRN, Dánsku ale i severských evropských státech jako je
Finsko, Švédsko. Např. ve Švédsku mají oseto více než 1000 ha
chrasticí rákosovitou. Zcela nově se začíná zavádět i
v pobaltských zemích, kde jí dávají přednost před rychle
rostoucími dřevinami. Tato plodina má sloužit jako zdroj pro výrobu
buničiny (obsah ligninu je kolem 14 %, obsah celulosy
30-36 %) nebo jako potenciální energetický zdroj (spalné teplo
sušiny celé plodiny je v průměru podle našich měření
17,52 mJ.kg-1). V seznamu odrůd zapsaných ve Státní odrůdové
knize k 1. 8. 1998 není uvedena žádná odrůda.
V zemích EU se považuje za standard odrůda Palaton (USA). Některé
další zahraniční odrůdy: Luba syn. Motycka (POL), Motterwizer (D),
Pervenec (SUN), Peti, Szarvasi 50, Szarvasi 60, Keszthelyi 52 (H), Lara
(NOR), Vantage, Venture (USA), Belevue, Rival (Canada).
Šlechtí se nové odrůdy pro průmyslové využití, které by se měly lišit
od krmných tím, že mají vysoký poměr stonků oproti listům, nízký obsah
popele a prvků jako jsou křemík, draslík a chlór. Chlór při
spalování způsobuje korozi spalovacích zařízení a popel se při
vysokém obsahu ostatních uvedených prvků a při nízkých teplotách
taví a spéká. Ekonomika chrastice rákosovité (ceny roku 1995) je
následovná (upraveno podle V. Sladkého - SI 3/95).
Přímé náklady na orbu a předseťovou přípravu představují cca 1 500
Kč.ha-1. Případné hnojení 100 kg.ha-1 NPK včetně aplikace představuje
680 Kč.ha-1. Přímé náklady na 1 ha pro zasetí porostu představují
350 Kč. Do nákladů jsou zahrnuty provoz traktoru včetně PHM,
náklady na mechanizaci, náklady na osivo, náklady na pracovní síly. Při
předpokládaném pěstování chrastice na 5 let činí rozpočet 506
Kč.ha-1.rok-1. Pro jednu tunu při výnosu 5 t.ha-1 jsou přímé náklady
101 Kč. Měrný náklad na založení porostu tedy celkem představuje
101 Kč.t-1. Další položky představují přímé náklady na posečení
porostu (28 Kč.t-1), na sběr a lisování (150 Kč.t-1), na
dopravu a uskladnění (70 Kč.t-1) a manipulaci ze skladu a
v kotelně (50 Kč.t-1). Přímé náklady budou navýšeny režijními
položkami, daněmi, úroky, případnými náklady na ochranu rostlin. Přesto
odhadnutá cena přímých nákladů při současných cenách pro rok 1998 cca
400 Kč.t-1 je výrazně nižší, než cena stejně výhřevného uhlí
včetně případných poplatků vztažených na jeho spalování.
Botanická charakteristika
Čeleď lipnicovité (Poaceae).
Chrastice rákosovitá je vytrvalá výběžkatá
tráva. Patří mezi naše nejvyšší trávy. Výška stébel často přesahuje
přes 2 m. Mohutná přímá stébla jsou zakončena dlouhou
jednostrannou latou. Sterilní výhony jsou stébelné, hustě olistěné.
Listy jsou dlouhé a široké.
Chrastice rákosovitá vytváří dlouhé podzemní oddenky, které jsou
rozprostřeny těsně pod povrchem půdy. Kořenový systém je mohutný,
jdoucí do značné hloubky. Plodem je vejčitá nahá obilka asi 1,5 až 4 mm
dlouhá a 1 mm široká s HTS kolem 0,8 g.
Požadavky na prostředí
V přirozených travních porostech se chrastice rákosovitá nejvíce
vyskytuje v okolí vodních toků. Její rozšíření vysoko do hor
upozorňuje na její velkou odolnost vůči drsným klimatickým podmínkám.
Nejlépe se jí daří na těžších půdách s bohatou zásobou živin. Na
půdní reakci není zvláště citlivá. Snáší půdní reakci v rozmezí pH
od 4,0 do 7,5 s optimem kolem pH 5,0. Po zakořenění jí neškodí ani
delší přísušek. Holomrazy ani pozdní jarní mrazíky ji neškodí. Také
zastínění nebo krátkodobé zavodnění snáší dobře. Chrastice je
cizosprašný alotetraploidní druh (2n = 28).
Agrotechnika chrastice
Je dobré zařadit chrastici na nezaplevelený pozemek. Vhodnou
předplodinou jsou luskoobilní směsky a obilniny, které následují
buď po pícnině nebo po ozimé řepce.
V literatuře se uvádí, že je chrastice značně náročná na živiny.
Ve Švédsku uvádějí průměrné dávky živin při pěstování chrastice
sklízené na jaře 80 kg.ha-1 N, 30 kg.ha-1 K a 10 kg.ha-1 P. Ve
Švédsku bylo použito s úspěchem také přihnojování čistírenským
kalem. Ve Finsku používali v polních pokusech prvním rokem 40-70
kg.ha-1 N a později 70-
100 kg.ha-1 N. z našich pokusů můžeme doporučit
k chrastici od druhého roku pěstování v závislosti na půdních
podmínkách dávku 50-80 kg.ha-1 N.
|
N
|
P
|
K
|
Ca
|
Mg
|
celá
rostlina
|
7,63
|
2,57
|
6,55
|
6,11
|
1,44
|
Tab. 44
Odběr živin sklizní při produkci 1 tuny sušiny (kg)
Agrotechnika záleží na tom, za jakým účelem se chrastice pěstuje.
Chrastici je možno pěstovat na semeno, píci nebo průmyslové využití. Na
semeno se seje na přiměřeně vlhký pozemek s těžší půdou
s dostatkem živin do širších řádků (500-750 mm). Výsevek na semeno
činí 8-10 kg.ha-1. Výsev je možno provádět na podzim nebo časně
z jara zároveň s krycí plodinou nebo bez krycí plodiny časně
na jaře. Chrastice dozrává ke konci července. Chrastici na semeno je
třeba sklízet opatrně, neboť obilky dozrávají značně nestejnoměrně
a snadno vypadávají. Výnosy semene se udávají 0,2-0,4 t.ha-1.
Při pěstování chrastice na píci (hmotu) se seje do užších řádků na
vzdálenost 125 až 500 mm podle využití. Výsevek v čisté
kultuře činí 20-25 kg.ha-1 semene. Aby se zajistila dobrá kvalita
píce, je třeba její porosty sklízet ještě před metáním, kdy seno má
vysoký obsah bílkovin. Po vymetání se rychle snižuje její
stravitelnost. Obecně se uvádí, že chrastice rákosovitá má průměrný
obsah živin a horší stravitelnost než ostatní pícní trávy. Při pozdější
sklizni se doporučuje zesilážovat. Obvyklé jsou dvě až tři seče za rok.
Porosty chrastice určené pro energetické využití se zakládají obdobně
jako na píci. Dobře založené porosty vydrží několik let. Doporučují se
však sklízet po zimě brzy na jaře, kdy mají rostliny nízký obsah vody
(12-20 %). Jako druhý důvod výhody sklizně po zimě se uvádí, že
množství živin obsažených rostlinách je na jaře poloviční
v porovnání s rostlinami sklizenými např. v srpnu. Jako
důvod se uvádí translokace živin do kořenové části a jejich vyluhování
během zimy. Také na podzim některá stébla u některých populací mají
tendenci tvořit zelené větve z paždí na listových pochvách.
Porosty je možné každoročně přihnojovat nejlépe na jaře před vegetační
sezónou.
Choroby ani škůdci obvykle u chrastice nezpůsobují problémy. Za
určitých podmínek se mohou vyskytnout listové choroby (Stagonospora,
Helminthosporium). Proti plevelům je možno aplikovat herbicidy, které
se používají do jarních obilnin a to nejlépe ve fázi 2-5 listů
chrastice.
Sklizeň
Chrastice určená pro průmyslové využití na buničinu se v roce
výsevu většinou nesklízí. Sklízí se v drtivé většině až na jaře,
kdy se poseká na řádek a potom se lisuje do balíků. Dá se sklízet
různými typy sběracích lisů. V zahraničí převažuje sběr lisy na
obří balíky. Vzhledem k pevnosti strniště a rychlému
doschnutí se většinou nemusí obracet ani shrnovat. Za určitých podmínek
lze sklízet chrastici v suchém stavu sklízecí řezačkou,
v budoucnosti i sklízecím žacím lisem. Sklízecí mechanizmy se
někdy upravují tak, že se sníží otáčky bubnu a zvětší se průchodnost
sklízecího ústrojí. Při těchto opatřeních je snižován odrol listů. Při
energetickém využití se dají též lisovat brikety nebo pelety (obr.
203).
Pokud jde o výnosy, potom např. Ve Švédsku se uvádějí průměrné výnosy
sušiny za 5 let pěstování (od druhého roku) při dávce 100 kg.ha-1
N 9 t.ha-1 na konci vegetační sezóny a 7,5 t.ha-1 na jaře. Ztráty
sušiny přes zimní období se uvádějí kolem 25 %. Průměrné výnosy
sušiny v okolních státech se pohybují v rozmezí 4,5 až 9,0
t.ha-1.
Obr.
203 Briketovací linka
V polních pokusech VÚRV Praha-Ruzyně jsme dosáhli
v závislosti na agrotechnických opatřeních a půdně
klimatických podmínkách u tříletých porostů výnosů sušiny nadzemní
fytomasy v rozmezí od 5,3 do 12,6 t.ha-1.
4.3.2.5. Rákos obecný (Phragmites australis)
Původ, rozšíření a využití
Kosmopolitní druh, který je rozšířen na zamokřených stanovištích u
dolních toků řek. Využívá se extenzivním způsobem jako stelivo nebo
palivo, popř. výrobu rohoží a dalších výrobků.
Botanická charakteristika
Čeleď lipnicovité (Poaceae). Rákos obecný je řazen do tribu Arundineae.
Je to velmi statná vytrvalá bylina (obr. 204). Stébla jsou 1-4 m
dlouhá, přímá, nevětvená, 2řadě listnatá, dole široká až 2 cm,
dutá, dole drsně chlupatá, nahoře lysá, někdy poléhavá, kořenující,
větvená; pochvy listů přitisklé, drsné, bradavičnatě chlupaté,
zakrývající kolénka, jazýček v podobě bělavých chloupků pod
příčným tmavým proužkem, čepele až 0,50 x 0,05 m,
čárkovitě kopinaté, šedozelené, znenáhla dlouze a jemně zašpičatělé,
narubu drsné. Lata dlouhá 0,20-0,30 m, podlouhle vejčitá, za květu
rozestálá, větévky tenké, slabě drsné, dolní se 4 příosními větvičkami.
Klásky 10-15 mm dlouhé, kopinaté, plevy kopinaté, špičaté,
nestejné, dolní o 1/3 až 1/2 kratší než horní pleva, plucha úzce
kopinatá, bezosinná, lysá, obilky neokoralé (obr.205).
Obr. 204 Rákos
Obr. 205 Rákos
Požadavky na prostředí
U nás roste celkem hojně na březích vod, bažinatých mokrých loukách,
rašelinách, vlhkých polích, lužních lesích. Dobrý růst je zajištěn na
vlhkých půdách, roste dobře bez výraznější péče. Roční výnosy se
pohybují mezi 5 až 43 t.ha-1 (špičkový výnos), v průměru 10-15
t.ha-1. Jako možné stanoviště mohou sloužit odvodněné zemědělské půdy,
kde drenáže jsou již nefunkční. Agrotechnická opatření jsou obdobná
jako u křídlatky.
K zakládání plantáží energetických rostlin lze využít řadu
dalších druhů viz tab. 45, obr. 206
Obr. 206 Ověřované skupiny trav
rostlina
|
termín
|
výsevek
(kg/ha)
|
hloubka
setí (výsadby) (cm)
|
šířka
řádků 'cm)
|
Lesknice
kanárská
|
IV
|
10
|
5
|
50 |
Jestřžabina
|
IV |
20
|
3
|
50 |
Mužák
|
IV |
15
|
3
|
50 |
Topolovka
|
IV |
5
|
2
|
50 |
Slézy
|
IV |
5
|
2
|
50 |
Tab. 45
Zakládání plantáží víceletých a vytrvalých energetických rostlin
4.3.3. Energetické dřeviny
Hlavní rozdíl při pěstování energetických dřevin na plantážích oproti
běžnému způsobu je v době mezi sázením stromů a těžbou dřeva,
která je u energetických plantáží kratší (2-8 let). Pro zřizování
plantáží rychle rostoucích dřevin se nejlépe hodí eukalypty, platany,
topoly, akáty, vrby, olše. Pro naše podmínky nejlépe vyhovuje pěstování
topolů (nej-významnější jsou topol černý - Populus nigra L., topol
balzámový - Populus balsamifera
L. a dále kříženci mezi topolem černým
a bavlníkovým - Populus x
euroamerikana Dode Guinier.) (obr. 207 - 9)
a vrb (obr. 210 - 1) Z ostatních druhů, které jsou však málo
výkonné, je možno uvažovat o akátu, bříze, olši, osice. Zakládáním
plantáží rychle rostoucích dřevin (RRD) je možno účelně využít
uvolněnou zemědělskou půdu, nebo nevyužívanou půdu např. kolem dálnic,
silnic, na důlních výsypkách nebo složištích popele, lokalitách
ohrožených imisemi apod.
Obr.
207 Plantáž rychle rostoucích topolů u Všemyslic
Obr. 208 Topoly
Obr. 209 Topoly
Obr. 210 Vrby
Obr. 211 Vrby
4.3.3.1. Pěstování rychle rostoucích dřevin
Zakládání plantáží rychle rostoucích dřevin
Pěstování rychle rostoucích dřevin se uplatní zejména v oblastech
s mírným podnebím a na půdách s dobrou zásobou vody a živin.
Vyžaduje se hloubka ornice min. 0,30 m, hodnota pH min. 5,5. Výška
hladiny spodní vody nesmí klesnout pod 2 m (optimum
0,60-0,20 m) a pozemek musí být vhodný k využití
mechanizačních prostředků.
V horších půdních a klimatických podmínkách není zaručen
dobrý výnos a tím dosažení efektivnosti pěstování. Neméně významný je
i výběr klonů, od kterých se vyžaduje vysoký vzrůst v mládí,
výborné obrůstací schopnosti po obmýtí, snášenlivost, konkurence,
schopnost a odolnost proti chorobám a škůdcům.
Podle délky obmýtí rychle rostoucích dřevin rozeznáváme tři způsoby
pěstování:
Minirotace
Při tomto způsobu je délka trvání obmýtí do 5 let, kdy se při tloušťce
rostlin asi 100 mm docílí průměrný roční výnos 10-20 t.ha-1 sušiny
fytomasy. Počet řízků se pohybuje od 3 do 30 tis. (dle druhu
dřeviny a sponu). Pařezy se po sklizni nechávají obrazit
a cyklus se opakuje 3-4x.
Midirotace
Při tomto způsobu se použije kolem 5 tis. řízků, případně se
provede prořezávka. Tloušťka mlází se při sklizni pohybuje kolem
120 mm a průměrný výnos činí asi 8-14 t.ha-1 za rok
v suché hmotě. Sklízí se po 10-ti letech a pařezy se
nechávají obrůstat.
Maxirotace
Sází se asi 4 tis. řízků na 1 ha a sklízí se po 20-ti letech.
Kmeny dorůstají tloušťky 200-300 mm s průměrným výnosem 8-12
t.ha-1 za rok. Pařezy se pak dále nechávají obrůst.
Z uvedených způsobů pěstování najde v našich současných
podmínkách největší uplatnění minirotace a to hlavně z důvodů
vyššího výnosu sušiny.
Příprava půdy
Před výsadbou řízků je nutné provést na podzim hlubokou orbu
(0,35 m). Pro jarní přípravu je možné využít kombinované smyky
s branami, kultivátory, rotavátory.
Při zakládání plantáží se zaměřujeme dále na regulaci plevelů jak
mechanickou, tak chemickou cestou. Chemické hubení plevelů je významné
u vytrvalých plevelů, které se mechanickými zásahy obtížně odstraňují,
a to zvláště na pozemcích, které nebyly obdělávány a jsou silně
zaplevelené.
Nejlepších výsledků při aplikaci herbicidů se dosahuje v termínu
od začátku září do konce října za předpokladu dostatečné půdní vlhkosti
a teploty vzduchu umožňující růst plevelů. Pro zimní aplikaci jsou
vhodné neselektivní systemické herbicidy, mající široké spektrum záběru
na jednoleté a vytrvalé plevele.
Pro jarní aplikaci herbicidů před výsadbou řízků se používají
přípravky, které se do půdy zapravují nebo se provádí preemergentní či
postemergentní postřik (např. Synfloran 48 EC nebo Gesatop 90 WG).
Sázení
Jako sadbový materiál se používají řízky dlouhé 0,18-0,22 m
s tloušťkou od 8 do 20 mm, které se získávají
z jednoročního obrostu rozmnožovací matečnice. Letorosty se sklízí
od poloviny ledna do března a skladují se ve svislé poloze
s cílem koncentrace růstových látek ve spodní části řízku, buď
v krechtech, sklepích nebo klimaboxech při skladovací teplotě
-4 °C a přirozené vlhkosti. Řízky připravíme pomocí zahradnických
nebo pneumatických nůžek, přičemž v zahraničí se používají ještě
speciální řízkovače, někdy i umístěné na sázecím stroji.
Řízky se sází kolmo do úrovně povrchu půdy, mírné zapuštění není na
závadu, ale důležité je utužení půdy kolem řízku. Sázení je třeba
provést brzy na jaře, aby se zachytilo co nejvíce vláhy potřebné
k obrůstání a zakořenění řízků. Pozdější sázení je možné, není
však zaručena potřebná ujímavost ani výška vzrůstu. Meziřádková
vzdálenost od 1,5 do 3 m koresponduje s šířkou kultivačních
strojů. V případě menší meziřádkové vzdálenosti je kultivace
pomocí mechanizačních prostředků možná pouze v počáteční fázi
růstu. Vzdálenost rostlin v řádku je nutno přizpůsobit místním
podmínkám, druhu dřeviny a době, za kterou chceme porost sklízet.
Pohybuje se od 0,2-0,8 m. Někdy se používá způsob výsadby do
dvouřádku (např.
2,5-3 x 0,7 x 0,7 x 2,5-3 m). Pro
zvýšení odolnosti proti chorobám a škůdcům se doporučuje vysazovat
více klonů. Počet řízků na 1 ha se pohybuje u topolu
v rozmezí od 5 tis. do 33 tis. a u vrb až do 80 tis. při menších
meziřádkových vzdálenostech.
Je možné sázet ručně do naznačených řad pomocí ručního vpichovacího
bodce nebo mechanizovaného sázení (např. jednořádkový stroj RL 019
používaný k výsadbě sazenic v lesnictví).
Matečnice se zakládají z jednoletých sazenic nebo řízků. Sazenice
se po výsadbě seříznou na výšku 600-800 mm, (tzv. vysoké hlavy)
nebo 100 mm nad zemí (tzv. hlavy nízké). Matečnice založené na
vysokou hlavu se lépe ošetřují a to jak mechanicky, tak
i chemicky. Produkční schopnost matečnic při sponu
3 x 0,4 m je při započtení 10 % ztrát prvním rokem
po výsadbě asi 112 tis., druhým rokem asi 412 tis. a třetím rokem
940 tis. řízků na 1 ha.
Ošetřování rychle rostoucích dřevin během vegetace a hnojení
Vzhledem k značné citlivosti mladých výhonků dřevin
k zaplevelení a hospodaření s vláhou je velmi nutné, zvláště
v počáteční fázi růstu, zajistit meziřádkovou kultivaci
s ručním okopáváním v bezprostřední blízkosti rostliny.
Pro mechanické ošetřování porostu během vegetace jsou vhodné radličkové
kypřiče s šípovými pracovními orgány, kombinované kypřiče, rotační
mulčovací stroje.
Kultivace se provádí do 2. až 3. roku po výsadbě. V dalších letech
dochází vzrůstem dřevin do meziřádkového porostu k zastínění,
které spolu se spadem listí omezí růst plevelů natolik, že je další
kultivace zbytečná. Mechanické ničení plevelů má své opodstatnění i
v provzdušňování povrchové vrstvy, což příznivě působí na růst
rostlin a zamezuje ztrátám vody z hlubších vrstev půdy.
Herbicidy použité v jarním období působí zhruba do poloviny
vegetačního období, tzn. že se musí provádět další regulaci plevelů
chemickou nebo mechanickou cestou. Při meziřádkovém ošetření proti
plevelům během vegetace totálními herbicidy je nutno použít
postřikovače opatřené ochrannými kryty zabraňujícími zasažení dřevin.
Ze škodlivých činitelů hraje nejdůležitější roli poškození způsobené
hmyzem a částečně také houbovými chorobami. Ochranu mladých rostlin
proti okusu zvěří je možné provést oplocením, případně speciálními
repelentními přípravky (např. Nivus). Oba způsoby ochrany jsou však
nákladné. Ve stádiu ověřování je tzv. opláštění plantáže jinými
rostlinami.
Zakládáme-li plantáže na zemědělské půdě, která byla intenzivně
obhospodařována, není třeba ve většině případů provádět hnojení.
Přihnojování se provádí po sklizni, přičemž potřeba živin se řídí dle
výsledků rozborů půdy.
Sklizeň rychle rostoucích dřevin
Sklizeň rychle rostoucích dřevin se provádí v zimních měsících,
kdy je půda zmrzlá, stromy jsou bez listů a sušina dřevin je nejvyšší
(kolem 50 %). Ke kácení je možné využít současný způsob těžby
v lesích. Pro sklizeň rychle rostoucích dřevin pěstovaných na
plantážích je možné navrhnout mechanizované způsoby sklizně (obr. 212 -
5), reprezentované technologií s vázáním do otepí nebo
kontinuální sklizeň se štěpkováním.
Obr. 212 Samojízdná sklízecí řezačka pro sklizeň
rychle rostoucích dřevin
Obr. 213 Samojízdná sklízecí řezačka pro sklizeň
rychle rostoucích dřevin
Obr. 214 Sklízeč rychle rostoucích dřevin
Obr. 215 Švédský dvouřádkový sklízeč rychle
rostoucích
dřevin
Technologie sklizně s vázáním otepí
Uvedená technologie představuje odříznutí dřevin, jejich zhutnění,
svázání do otepí a naložení do vedle jedoucího dopravního
prostředku s přímým odvozem k místu zpracování nebo skladování
(obr. 216).
Obr. 216 Kanadský samojízdný sklízecí a snopkovací
stroj
Sklízecí linka pracuje přerušovaně - cyklicky, vyznačuje se vysokou
náročností na organizaci práce a potřebu dopravních prostředků.
Technologie sklizně s vázáním otepí se vyznačuje značnou potřebou
manipulace, vysokou potřebou přepravních prostředků a pracovních
sil. Spotřeba energie u sklizňového stroje není vysoká, ale celková
spotřeba energie se zvyšuje další manipulací, dopravou
a zpracováním dřevin.
Nedoporučuje se ponechání otepí na sklizené plantáži z důvodu
poškození pařízků dalším pojížděním. Při přepravě otepí do větších
vzdáleností je výhodné zřídit překladiště, které umožní použití
velkoobjemových přepravníků. Překladiště však vyžaduje nákladnou
jeřábovou techniku, která je nutná též při stohování otepí i při
pozdějším vyskladňování pro potřeby štěpkování nebo hrubého krácení.
Technologie sklizně se štěpkováním
Tato technologie představuje odříznutí dřevin, jejich podání do
štěpkovacího zařízení (obr. 217-20), naštěpkování a naložení do
vedle jedoucího velkoobjemového přívěsu (analogie řezačkové sklizně).
Štěpky jsou odváženy na určené místo ke skladování. V zemědělských
závodech lze s výhodou využít v době sklizně rychle
rostoucích dřevin již částečně vyprázdněné seníky vybavené manipulačním
a dosoušecím zařízením.
Obr. 217 Čelně nesený odřezávací štěpkovač
Obr. 218 Využití standardního traktoru pro štěpkování
dřeva
Obr. 219 Umístění štěpkovacích strojů na různých
typech traktorů
Obr. 220 Štěpkovací stroj s neseným zásobníkem
Obr. 163 Technické charakteristiky slámy
Obr. 164 Kotel pro spalování balíků
Obr. 165 Kotel pro spalování balíků
Obr. 166 Balíky z půdního prostoru
Obr. 167 Teplárna na balíky
Obr. 168 Schéma výtopny na slámu
Obr. 169 Schéma zpracování slámy
Obr. 170. Sestava topeniště na obří balíky
Obr. 171 Kotel na volnou slámu
Obr. 172 Kotel s rozpojovačem
Obr. 173 Přikládání balíků
Obr. 173, 174 Konopí
Obr. 176 Schéma tírny
Obr. 180 Sklizeň konopí
Obr. 181 Dvoububnový sklízeč konopí
Obr. 182 Řezačka Kemper v úpravě na konopí
Obr. 183 Obracení konopí
Obr. 189 Briketovací lis
Obr. 190 Ozdobnice
Obr. 193 Samojízdná sklízecí řezačka
Obr. 194 Sklizeň ozdobnice
Obr. 195 Sklizeň ozdobnice
Obr. 196 Křídlatka - list
Obr. 197 Křídlatka - list
Obr. 198 Křídlatka - květenství
Obr. 199 Křídlatka japonská
Obr. 200 Reynoutria bohemica
Obr. 201 Pořezaná křídlatka
Obr. 202 Chrastice rákosovitá
Obr. 204 Rákos
Obr. 206 Ověřované skupiny trav
Obr. 208 Topoly
Obr. 209 Topoly
Obr. 210 Vrby
Obr. 211 Vrby
Obr. 212 Samojízdná sklízecí řezačka pro sklizeň
rychle rostoucích dřevin
Obr. 213 Samojízdná sklízecí řezačka pro sklizeň
rychle rostoucích dřevin
Obr. 214 Sklízeč rychle rostoucích dřevin
Obr. 215 Švédský dvouřádkový sklízeč rychle
rostoucích
dřevin
Obr. 216 Kanadský samojízdný sklízecí a snopkovací
stroj 
Obr. 217 Čelně nesený odřezávací štěpkovač
Obr. 218 Využití standardního traktoru pro štěpkování
dřeva
Obr. 219 Umístění štěpkovacích strojů na různých
typech traktorů
Obr. 220 Štěpkovací stroj s neseným zásobníkem