3.5. Léčivé rostliny


Mezi léčivé lze zařadit rostliny, jejichž účinné látky jsou schopny zmírňovat, popř. léčit některé nemoci u lidí a zvířat. Do této skupiny je možno řadit i některé rostliny kořeninové, z nichž většina obsahuje využitelné účinné látky. Ve světě je prozkoumáno asi 500 druhů rostlin ve vztahu k jejich léčebným účinkům. Bylo prokázáno, že 20 000 rostlinných druhů má léčebné a kořenící účinky. Tyto rostliny obsahují terapeuticky účinné látky nebo jejich prekursory (éterické oleje, hořčiny, glykosidy, saponiny, alkaloidy, flavonoidy, pryskyřice, třísloviny, silice, slizy, vitamíny aj.) užívané k dalším chemickým syntézám.

Z léčivých rostlin se nejčastěji získávají následující produkty:
  1. nálevy a výluhy
  2. extrakty nebo tinktury
  3. chemicky čisté látky
Téměř polovina světové produkce léčiv pochází z přírodních (rostlinných) zdrojů a jejich podíl se neustále zvyšuje. Jedním z důvodů je odklon spotřebitelů od chemických přípravků a návrat k přírodním zdrojům účinných látek.

Pěstební plocha léčivých rostlin v ČR dosahuje asi 3000 ha (tab.16) z celkové produkce v naší republice tvoří léčivé rostliny přes 1600 t, což je asi 70 %. V sousedních zemích je produkce léčivých rostlin jak na plochu, tak na sortiment mnohem vyšší. Ekonomiku léčivek je třeba posuzovat individuálně. Všeobecně je poměrně vysoká nabídka řady drog z rozvojových zemí, resp. zemí s optimálními podmínkami pro pěstování za nízké ceny. V našich podmínkách je třeba před zavedením určité léčivé rostliny důležité ověření vhodnosti pěstování, technických a pěstitelských nároků, odbytu či přímého zpracování. Jmenované aspekty je nutno sledovat zejména u zavádění méně běžných léčivých rostlin, u kterých je důležitá a efektivní snaha dotáhnout technologii až do fáze zpracování, úpravy, balení a odbytu.

Rok
Sklizňová plocha (ha)
Produkce (t)
Výnos (t/ha)
1996
5306
3636
0,69
1997
6127
3570
0,58
1998
6362
5282
0,83
1999
950
578
0,61
2000
2201
2118
0,96
2001
1500
974
0,65
2002
2841
2086
0,73

Tabulka 16
Vývoj produkce léčivých rostlin v ČR

Léčivé rostliny rozdělujeme z botanického hlediska podle vytrvalosti na jednoleté, dvouleté a víceleté. Podle pěstitelského zaměření na kořenové, listové, naťové, květové a plodové. Další dělení je možné např. podle účinných látek apod.

3.5.1.  Hlavní zásady pěstování léčivých rostlin

Požadavky na podnebí a půdu

Rostliny obsahující éterické oleje a silice vyžadují sušší podnebí a půdu a slunečné stanoviště. Rostliny pěstované pro kořeny vyžadují vlhčí podnebí. Všeobecně pěstujeme léčivé rostliny v půdách propustných, dobře provzdušených, zásobených živinami a vodou a bez plevelů. Druhy víceleté a vytrvalé vyžadují půdu hlubokou, úrodnou, s příznivou spodinou.

Zařazení v osevním postupu

Většinu léčivých rostlin vyséváme v osevním postupu po okopaninách, olejninách a zeleninách hnojených hnojem. Pouze rostliny náročné na stav půdy vyséváme (vysazujeme) po jetelovinách, luskovinách nebo jejich směskách. Rostliny pěstované pro kořeny, hlízy a oddenky hnojíme přiměřenou dávkou dobře uleželého hnoje nebo kompostu. Snažíme se o harmonický poměr živin. Zejména jednostranné hnojení dusíkem působí velmi nepříznivě na jakost drog, neboť snižuje obsah účinných látek. Umělá hnojiva rozmetáme v několika dávkách. Poslední aplikujeme delší dobu před sklizní, abychom neznehodnotili drogy ulpělou solí.

Druhy pěstované pro květy a semena hnojíme přiměřeně vyšší dávkou hnojiv fosforečných, druhy pěstované pro kořen vyšší dávkou hnojiv draselných a druhy pěstované pro listy a nať vyšší dávkou hnojiv dusíkatých.

Příprava půdy, setí a sázení

Půdu připravujeme tak, aby měla drobtovitou strukturu, která je schopna poutat co nejvíce zemní vláhy. K rostlinám, které hluboko zakořeňují, a k rostlinám, které pěstujeme pro kořen, hluboko kypříme. Před setím pečlivě urovnáme povrch půdy.

Léčivé rostliny rozmnožujeme různým způsobem. Semena vyséváme zpravidla přímo na pole, jen rostliny citlivé na mráz a mající dlouhou vegetační dobu předpěstujeme ve skleníku. Drobná semena mísíme s pískem nebo s pilinami, abychom je mohli zasít stejnoměrně. Silné, zdravé, otužilé sazenice vysazujeme podle druhu rostliny zjara nebo na podzim.

Ošetřování

Během vegetace udržujeme půdu v příznivém stavu a rostliny mezi řádky plečkujeme. Rostliny, které dávají několik sklizní za rok, hnojíme po každé sklizni hnojivou závlahou. Pečlivě hubíme plevele a škůdce. Před holomrazy chráníme citlivé rostliny nastýláním. Léčivé rostliny by měly být pěstovány bez užití pesticidů. V krajním případě lze použít pouze schválené pesticidy v nezbytném množství. Aplikací nevhodných pesticidů, resp. jejich užitím před sklizní, bychom znehodnotili drogy.

Sklizeň

Sklízíme za suchého počasí, kdy rostliny obsahují nejvíce účinných látek. Květy sklízíme rozvité, nejlépe dopoledne. Listy a nať sklízíme brzy před květem, kdy jsou listy svěží a zdravě zelené s příznivým chemickým složením. Kořeny a oddenky dobýváme ze země náležitě zdužnatělé v době vegetačního klidu pozdě na podzim nebo brzy z jara, kdy mají nejvíce fyziologicky účinných látek. Sklizeň pokud možno mechanizujeme. Květy, listy a nať ukládáme na stinném místě. z pole je odvážíme co nejdříve, abychom tak předešli jejich znehodnocování zapařením a ihned je sušíme.

Sušení

Správné sušení má velký vliv na výslednou kvalitu drog. Květy, listy a nať sušíme při poměrně nízké teplotě ve stínu, aby se nezměnilo jejich přírodní zbarvení popř. i chemické složení. Kromě speciálních sušáren lze použít i sušáren na tabák, chmel, kukuřici či ovoce.

K sušení květů a listů použijeme lísky, které mají sušící plochu asi 10 % plochy porostu, k sušení natě asi 20 % plochy porostu. Kořeny sušíme na slunci nebo uměle. Silné kořeny podélně rozřízneme pro rychlejší vysychání. Uměle sušíme rostliny při teplotě 30-40 °C podle druhu drogy. Droga musí mít svěží barvu, charakteristickou vůni, chuť a nervaturu. Velkou pozornost věnujeme tomu, aby se droga nepřesušila.

Uskladnění a balení drog

Snažíme se o to, abychom usušené drogy neskladovali dlouho. Usušenou drogu rozložíme zpočátku do nízké vrstvy, aby mírně zvlhla. V hromadě pokryjeme suché drogy plachtou nebo je přechodně uskladníme v pytlích. Květy ukládáme nejlépe do plechových nádob. Drogy balíme mírně navlhlé, vláčné, aby se při přepravě nedrtily.

3.5.2. Květové léčivé rostliny

3.5.2.1. Heřmánek pravý (Matricaria chamomilla L.)

Heřmánek pravý  Obr. 86 Heřmánek pravý

Botanická charakteristika

Heřmánek květ  Obr. 87 - Heřmánek květ
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae), jednoletá jarní nebo ozimá rostlina. Má šedavě až žlutohnědě zbarvený tenký krátký hlavní kořen, který se postupně rozvětvuje. Výška rostliny je 90-100 mm. Zpočátku je hlavní stonek velmi zkrácený se 6-40 listy, takže tvoří růžici. Růst končí tvorbou květenství. Listy jsou peřenodílné. V paždí listů vyrůstají větve prvního řádu, které se mohou dále větvit. Na konci každé větve vyrůstají na stopkách květní úbory. Ty dosahují v průměru 20-30 mm. Květní úbor (obr. 87) tvoří zákrov, květní lůžko, jazykovité a trubkovité květy. Květní lůžko je kuželovité, jamkovité se zřetelnými cévními svazky a na rozdíl od ostatních zástupců Matricaria je duté (obr. 88). Na obvodu květního lůžka vyrůstá 12-18 jazykovitých samičích květů. Ze semeníku vyrůstá nitkovitá čnělka s dvojitou bliznou, která vyčnívá z trubkovité části květů. Vnitřní část lůžka zaujímají trubkovité obojaké květy spirálovitě uspořádané.
Heřmánek - řez květem  Obr. 88  Heřmánek - řez květem

Požadavky na prostředí

Roste v nížinách i podhůří. Vyžaduje slunné stanoviště a hlinitou nebo písčitohlinitou půdu, zásobenou živinami a vápnem, dostatečně utuženou.
Po zasetí až do květu potřebuje dostatek vody a za květu teplo. V osevním postupu ho řadíme nejlépe po olejninách, především po ozimé řepce. Nejčastěji se zařazuje po obilninách. Pro svoji nenáročnost je považován za doběrnou plodinu. Heřmánek můžeme úspěšně pěstovat jako podkulturu v nově založených intenzivních sadech. Po vikvovitých plodinách a hnojem hnojených okopaninách heřmánek nepěstujeme. Rostlina je pak bohatě olistěná, náchylná k poléhání. Zpracování půdy a příprava k setí musí osivu zajistit možnost klíčení na světle a dostatek vlhkosti. Tradičně se po sklizené předplodině provádí včasná podmítka a střední orba. Po usmykování a uvláčení se povrch válením zpevní, aby osivo při setí zůstalo na povrchu. Optimální šířka řádků je 0,20 m, kdy se dosahuje největší tvorby silice a úborů. V takto úzkých řádcích se však porost při ošetřování během vegetace často poškozuje. Z toho důvodu volíme řádky 0,45 m, případně páskový výsev do řádků širokých 0,60 m. Výsevek je 1,5-2 kg na hektar upraveným secím strojem. Jako nejvýhodnější se ukázalo setí do širších pásků (120 mm). Z hlediska výnosu květů a možnosti kvalitní sklizně a následného zpracování se heřmánek vysévá ve třech termínech:
  
a)      časný podzimní výsev (od poloviny srpna do poloviny září), vhodný v oblastech s pravidelnými dešti a nástupem mrazů po 20. říjnu.

b)      pozdní podzimní výsev (říjen-listopad) v oblastech s časným nástupem mrazů, v oblastech suchých a v oblastech s malou sněhovou pokrývkou.

c)      jarní výsev v době zahájení polních prací, nejpozději do 10. dubna. Tento výsev je méně jistý. Osivo nemá v rýžkách dostatek vláhy a často je odváto větrem.

Během vegetace 2-3 krát plečkujeme. Tato operace se spojuje s přihnojováním porostu. Hnojíme superfosfátem (35-46 kg.ha-1), draselnou solí (80-100 kg.ha-1) a malým množstvím dusíkatého hnojiva (20-60 kg.ha-1). Ve vlhkých oblastech se používají vyšší dávky dusíku, v suchých oblastech a rocích dávky u spodní hranice. Na provozních plochách se osvědčuje hnojení NPK v dávce 160 kg.ha-1 a po druhé sklizni regenerační přihnojení dusíkem
50 kg.ha-1.

Sklizeň

Sklizeň se provádí v době tzv. technické zralosti (1/3-1/2 trubkovitých listů je rozkvetlá). Technické zralosti dosahují květní úbory 3-5 dní po rozkvětu. Počet sklizní závisí na době setí a včasnosti zvláště první sklizně. Sklízíme za suchého počasí a dbáme na to, aby nedošlo k poválení řádků. Na pozemcích o malé výměře probíhá sběr ručně pomocí česacích hřebenů, na větších výměrách sklízečkou. Celkový výnos činí 2,5-8,5 t.ha-1. Vytříděná droga se ukládá v tenké vrstvě do lísek a v dobře větrané místnosti se suší 8-14 dnů. Strojově sklizená droga se třídí. Hlavní součástí třídičky jsou překulovací pásy, které oddělí části stonků a listů a droga se rozdělí do jednotlivých kvalitativních tříd. Vytříděná droga se suší v komorové sušárně 6-8 hodin. Sušícím médiem je nepřímo ohřívaný vzduch.

Účinnou látkou heřmánku pravého jsou silice, jejichž hlavními složkami jsou chamazulen, bisabolol a farnesen. Minimální obsah silice při výkupu je v I. a II. třídě 0,4 % , ve III. a IV. třídě 0,3 %. Maximální vlhkost drogy nesmí překročit 14 % u všech jakostních tříd.

Droga působí protizánětlivě, dezinfekčně, uvolňuje křeče a zvyšuje pocení. Slouží k výrobě četných galenik, hromadně vyráběných léčivých přípravků a kosmetických preparátů.

3.5.2.2.  Heřmánek římský (Chamaemellum nobile)

Heřmánek římský Obr. 89 Heřmánek římský

Botanická charakteristika

Heřmánek římský (rmen sličný), čeleď hvězdnicovité (Asteraceae). Má vícehlavý kůlový kořen, který se rozkládá mělce v půdě a bohatě se větví. Zemní část je poléhavá až plazivá a dosahuje výšky 0,30-0,50 m. Listy jsou dvakrát peřenodílné s dvoj- trojdílnými hrubými úkrojky. Květní úbory dosahují průměrné velikosti 160-300 mm. Zákrov tvoří oválné na okraji pilovité listeny střechovitě uspořádané. Lůžko úboru se kuželovitě nebo kulovitě vyklenuje a je vyplněno dření. Na lůžku jsou umístěny bílé samičí květy, které mají čtyři nervy a na špičce jsou trojzubé. Plodem jsou trojboké lesklé nažky 1,5 mm dlouhé.

Pěstování

Dobré podmínky nachází heřmánek římský na lehkých humózních půdách v teplé slunné poloze chráněné před větrem. Na teplo a vláhu je rostlina citlivá zejména za měsíc po obnovení jarní vegetace. V tomto období vyžaduje teploty 14-16 °C a dobře rozložené srážky. V dobrých podmínkách se na rostlině vytváří 150-250 úborů. V osevním postupu ho řadíme po hnojených okopaninách. Jako následná plodina se zařazuje jarní obilnina nebo okopaniny. Po sklizni okopaniny se půda pohnojí základní dávkou fosforečných a draselných hnojiv a provede se střední orba. Na jaře se pozemek usmykuje, uvláčí a zapraví se základní dávka dusíku. Základní dávky živin na jeden vegetační rok jsou u dusíku 40-60 kg.ha-1, u fosforu 45-54 kg.ha-1 P2O5 a u draslíku 80-120 kg.ha-1 K2O. Na podzim prvního a každého dalšího roku se zapraví 150 kg superfosfátu a 100 kg 40 % draselné soli. Po každé sklizni ve druhém a třetím roce se zapraví 50 kg ledku na hektar.

Sadba se vysazuje do sponu 0,45 x 0,30-0,40 m. K sázení se dají použít vhodné sazeče na zeleninovou sadbu. Za 14-21 dní se porost proplečkuje. Po první sklizni se provede produkční hnojení dusíkem.

Sklizeň a posklizňová úprava

Porost se sklízí v tzv. technické zralosti. Maximální obsah silice je sice ve fázi poupěte, ale maximální výtěžnost je ve fázi, kdy úbor je ještě plochý a bílé jazykovité květy jsou nejméně z poloviny rozvinuté. Sklízíme v dopoledních a odpoledních hodinách, kdy dosahuje obsah silice maxima. Nejkvalitnější drogu získáme ve druhé a třetí sklizni. Za vegetaci lze uskutečnit 8-10 sklizní. Úbory se sklízí ručně bez stopek. Přirozeným způsobem lze sušit pouze malé množství v létě za suchého počasí. Při dlouhém sušení květy žloutnou a hnědnou. Proto se nejlépe suší v umělých sušárnách, kdy teplota sušícího vzduchu nesmí překročit 45 °C. Sesychací poměr je 5-6:1. Výnosy čerstvých úborů kolísají dle stáří a stavu kultury i počasí od 2,5 do 10 t.ha-1. Dokonale vysušená droga se balí do pytlů z umělé hmoty. Obsah silice u I. třídy má být nejméně 0,6 % a u II. třídy 0,4 %.

Vnitřně působí proti nadýmání, křečím hladkého svalstva, zevně působí chladivě, vyvolává koagulaci bílkovin na otevřených ranách. Obsahové látky jsou obdobné jako u heřmánku pravého, ale jejich účinek je slabší. Používá se v kosmetice, farmacii a likérnictví (vermut, cordial).

3.5.2.3.  Měsíček lékařský (Calendula officinalis)

Měsíček Obr. 90 Měsíček

Botanická charakteristika

Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae). Rostlina dorůstá do 0,50 m. Kořen je vřetenovitý, lodyha hranatá, rozvětvující se. Listy jsou přisedlé s celokrajnou čepelí. Složnokvěté květenství se skládá ze zeleného kalichu, vnitřních rourko-vitých a jazýčkovitých obvodových květů temně oranžové barvy, které jsou uspořádány do dvou nebo tří kruhů. Plodem je srpovitě zkroucená nažka (obr. 91). Měsíček kvete od června do podzimu. Pochází ze zemí jižní Evropy a Orientu. Kromě planých forem, které kvetou oranžovožlutě, výjimečně až bíle, byla vyšlechtěna odrůda Plamen (1941), speciálně pro léčivé účely.
Měsíček  Obr. 91 Měsíček

Pěstování

Kromě horských poloh lze měsíček úspěšně pěstovat takřka kdekoli. Nejlépe mu vyhovuje pěstování po hnojených okopaninách nebo zelenině, ke které se hnojilo kompostem nebo chlévskou mrvou. Nepěstujeme ho několikrát za sebou na stejném pozemku, protože poměrně značně vyčerpává půdu a ztrácí pak i svou sytou barvu a plnokvětost. Na méně úrodných půdách lze měsíček přihnojit 40 % solí draselnou (150 kg.ha-1) při podzimní orbě. Na jaře před výsevem zapravujeme mělce do půdy přibližně 100 kg síranu amonného nebo ledku amonovápenatého a asi 200 kg superfosfátu na 1 hektar.

Výsev probíhá v březnu až dubnu, nejpozději v květnu do dobře upravené půdy. Sejeme do hloubky 20 mm do řádků širokých 0,40-0,50 m nebo do hnízd ve sponu 0,30 x 0,50 m (seje se po 4-5 semenech). Měsíček se jednotí na vzdálenost 0,30 m v době, kdy dosahuje minimálně 50 mm.

Porost plečkujeme nebo okopáváme podle potřeby, abychom rozrušili případný půdní škraloup a odstranili plevele. Po rozkvětu odstraníme z porostu rostliny s jinak zbarvenými květy než je požadovaná tmavě oranžová.

Sklizeň a posklizňová úprava

Sklízíme buď celé úbory i s kalichy nebo jen jazykovité květy, které z úboru vytrháme nebo je po usušení vydrhneme na sítě. Sklízíme dopoledne kolem 10.-11. hodiny. Povadlé úbory nesbíráme. Nejkvalitnější drogu získáme za suššího počasí. Výnos samotných květů činí 0,8-1,2 t suché hmoty z 1 hektaru. Sesychací poměr je 6-8:1. Přirozeným teplem sušíme měsíček pouze ve stínu. Lze sušit i umělým teplem při teplotě 60-70 °C. Droga je silně hygroskopická. Proto jí po usušení ukládáme do igelitových pytlů s impregnační vložkou.

Účinnými látkami jsou silice. Měsíček příznivě ovlivňuje činnost jater a žlučníku, napomáhá při léčbě astmatu, kašle, při bušení srdce a křečových žilách.

3.5.2.4.  Proskurník topolovka (Althaea cannabina)

Proskurník Obr. 92 Proskurník - květ

Botanická charakteristika

Čeleď slezovité (Malvaceae), dvouletá až vytrvalá rostlina. V prvním roce vytváří přízemní listovou růžici, v druhém roce přímé, 2,5 m vysoké sporé lodyhy. Spodní listy jsou dlouze řapíkaté, dlanitě 5-7 laločné, vroubkované a hustě chlupaté. Květy, které mají v průměru 30-100 mm jsou po 1-6 v úžlabích listů. Pětičetná koruna bývá bílá, žlutá, červená nebo červenofialová. Květy rozkvétají postupně od spodu a kvetou od června do září. Plod je terčovitě složený a sestává se z několika jednosemenných nažek. Nažka má podlouhlý až ledvinovitý tvar s křídlovitým okrajem po obvodu a výraznou nervaturou. Barva nažek je šedá až hnědá.
ProskurníkProskurník - rostlinaObr. 93, 94 Proskurník

Pěstování

Řadí se mezi rostliny se středními nároky na půdu i potřebu živin. Pro pěstování proskurníku je vhodná půda hlinitopísčitá s dostatečným přístupem spodní vody. Rostlina žádá teplé slunné stanoviště, chráněné před větry. Produkční plochy topolovky zakládáme v kukuřičném výrobním typu, popřípadě teplejších oblastech typu řepařského.

V osevním postupu řadíme tuto rostlinu po luskovinách nebo hnojené okopanině. Živiny aplikujeme ve formě průmyslových hnojiv dle rozboru půdy. Obvyklá dávka: 60 kg N.ha-1, 40-50 kg P.ha-1 a 100-120 kg K.ha-1. Fosforečná a draselná hnojiva zapravujeme při střední orbě a dusíkatá hnojiva při přípravě půdy před setím resp. výsadbou. V dalších letech pěstování aplikujeme pouze dusíkatá hnojiva, a to vždy v předjaří při prvním plečkování. Kulturu topolovky zakládáme buď z předpěstované sadby nebo z přímého výsevu.

Množitelský záhon zakládáme v dubnu nebo v září. Osivo vyséváme do řádků 0,20-0,30 m do hloubky 10-20 mm s normou výsevu 30-40 kg na 0,8-1,0 hektar. Z této plochy získáme sadbu potřebnou na osázení 1 ha. V prvním roce roste topolovka slabě, vytváří přízemní růžici se 4-6 listy. Předpěstované rostliny vyzvedáváme z půdy těsně před výsadbou na produkční plochy koncem měsíce srpna či začátkem září. K výsadbě používáme rostliny s kořenem o průměru minimálně 10 mm. Slabší rostliny vyřazujeme. Takto vytříděnou sadbu pak sázíme diskovým sazečem do sponu 0,70 x 0,45 m, což reprezentuje 29 630 sazenic na hektar. Topolovku necháváme na stanovišti 2-3 roky. Ošetřování v dalších letech pěstování spočívá v jarním odstraňování suchých květních lodyh z minulého roku, přihnojení ledkem amonným s vápencem a plečkování.

Při přímém výsevu sejeme do řádků 0,70 m nebo do hnízd po 5-8 semenech na vzdálenost 0,45 m. Při souvislém setí potřebujeme 5-6 kg osiva na hektar, při hnízdovém způsobu 4 kg.

Po vytvoření 3-4 pravých listů porost jednotíme na vzdálenost 0,45 m. V pěstebním místě ponecháme 2-3 rostliny. Topolovka růžová začíná kvést koncem června a kvete do konce srpna i déle.

Sklizeň a posklizňová úprava

Plně rozvité květy sklízíme po sejití rosy každý druhý až třetí den tak, že oddělujeme od lodyh celé květy včetně kalichu. Při zájmu trhu sbíráme pouze korunní plátky ve fázi dokvétání květu, kdy jsou korunní plátky svinuty do tvaru trubičky. Nasbírané květy dáváme do vzdušných obalů, nikdy je z důvodu zapaření nestlačujeme a co nejdříve dopravujeme k sušení. Květy rozprostřeme v tenké vrstvě do lísek nebo na roštovou sušárnu. Sušíme při teplotě 40-50 °C. Sesychací poměr je 5-6:1. Celkový výnos květů činí 0,8-1,4 t.ha-1, což odpovídá výnosu 0,13-0,28 t.ha-1 suché drogy.

Květy topolovky obsahují slizovité látky, třísloviny, althaein, pektiny, mastný olej a estrogenní hormony. Obsahové látky květů odhleňují dýchací cesty, působí protizánětlivě a mírně projímavě. Zevně se užívá do kloktadel a na léčení některých kožních onemocnění.

3.5.2.5.  Levandule lékařská (Levandula angustifolia)

Levandule  Obr. 95 Levandule lékařská

Botanická charakteristika

Čeleď hluchavkovité (Lamiaceae). Vytrvalá rostlina (stáří až 20 let), tvoří keříky o výšce až 0,60 m. Šířka keříků je 0,8-1 m. Spodní část stonků je čtyřhranná, zdřevnatělá, až tmavohnědě zbarvená. Kořeny, zejména u starších rostlin, dosahují hloubky až 2 m. Větve jsou hustě olistěné, lodyhy se vstřícnými listy, které jsou podvinuté a celokrajné. Dolní listy jsou bíle plstnaté, horní šedozelené. Květy jsou umístěné na bezlistých stopkách v úžlabí vejčitých malých listenů v lichopřeslenech (s počtem květů 5-10) a jsou na vrcholu shloučeny do hustého klasu. Barva květů je světle modrá až tmavě modrá. Jsou však známy rostliny i s růžovými květy. Plodem je tvrdka vejčitého tvaru, lesklá, hnědočerná, 1,8-2,2 mm dlouhá. Klíčivost semen se udržuje 3-4 roky. V našich podmínkách kvete levandule od června do poloviny srpna.

Pěstování

Levandule je typem suchomilná rostlina (xerofyt). Pro pěstování jsou vhodné půdy lehčí, písčité až štěrkovité, s dostatkem vápna. Preferuje výslunné polohy chráněné proti větrům. Při nedostatku světla se snižuje tvorba květů a současně se snižuje i hlavní účinná látka v silici - linalylacetát. V zimním období jsou trsy odolné proti vymrznutí až do -20 °C. Počáteční růst levandule je velmi pomalý. Proto rostliny přesazujeme na produkční plochu až po 2 letech. Na chudých písčitých půdách hnojíme při hluboké orbě 35-40 t.ha-1 chlévského hnoje, 70-80 kg.ha-1 P2O5, 100-120 kg.ha-1 K2O. Na jaře přidáme před rašením rostlin 70-80 kg.ha-1 dusíku. Nejúčinněji působí na výnos květů kombinace hnojiva N a P. Poněvadž levandule zůstává na pozemku i 15 let, řadíme ji zcela mimo osevní postup. Vhodnou předplodinou je kukuřice. Porost levandule lze zakládat třemi způsoby: semeny, řízkováním, hřížením.

Při setí potřebujeme na 1 hektar 2 kg semene. Semena vyklíčí za 3-4 týdny při častém zalévání půdy. Rostliny 60-80 mm velké přesazujeme do skleníků na řádky široké 0,10-0,20 m po 0,10 m od sebe. Na jaře sazenice přemístíme na pozemek do sponu 0,60 x 0,40 m. Pro velkovýrobu s ohledem na ošetřování během vegetace a sklizeň květů volíme širší spony. K proběhnutí stratifikace v přirozených podmínkách v období přes zimu vyséváme semena v říjnu až listopadu do řádků 0,20 m a hloubky 10 mm. Levandule klíčí pozvolna, a proto k označení řádků levandule sejeme současně i značkovací rostliny (hořčice, salát aj.). Při dosažení výšky 0,20 m se rostliny seřezávají na 80-100 mm. Podporujeme tím větvení a vytvoření kulovitého trsu levandule. Na větších plochách vysazujeme levanduli s využitím mechanizace na dříve předznámkovaný pozemek na šířku řádků 1-1,20 m (vzdálenost rostlin v řádku 0,50-0,60 m) při použití sázecího stroje. Potřeba sazenic je 13-20 tisíc na hektar.

Při pěstování ze řízků odebíráme od druhé poloviny září až do října celé větve až k základům rozvětvování a řežeme je na řízky o délce 80-100 mm. Z jedné větve získáme 2-3 řízky. Řízky vysazujeme do hloubky 40-50 mm na spon 60 x 40 mm. Sazenice ponecháme v pařeništi až do podzimní výsadby. K rychlejšímu zakořeňování levandule lze použít růstových regulátorů.

Množení řízkováním z jednoletých výhonů využíváme pro práce ve výzkumu nebo při šlechtění. Z dvouletých i starších rostlin odebíráme na jaře (ve fázi před vytvořením základů květenství) asi 80 mm dlouhé výhony s pěti i více páry listů. Za tři týdny výhony zakoření a přesazujeme je do pařeniště na spon 50 x 50 mm, kde do podzimu zesílí.

Při množení hřížením přihrneme k rostlinám proležený kompost, abychom zakryli spodní části větví. Trsy dobře zakrýváme, aby se ve vrchní části větví vytvořily nové kořeny. Spodní, starší části kořenů podle potřeby krátíme. Z jednoho trsu lze získat 100 i více nových sazenic.

Sklizeň a posklizňová úprava

Celá květenství s květnou stopkou sklízíme ručně i s částí prvního listu. Květenství sušíme ve stínu nebo i v sušárně při teplotě maximálně 40 °C. Pro sklizeň na velkých plochách byly sestrojeny samochodné stroje. Ořezaná květenství jsou mechanicky ukládána do přívěsných zásobníků. Tento způsob sklizně je vhodný zejména při další přímé destilaci čerstvých květenství na silici. Ze čtyřletých porostů dosahují výnosy 2-4 t.ha-1 květenství a z těchto 15-30 kg.ha-1 silice. Výnos suché natě levandule kolísá dle stáří rostlin od 0,5 do 2 t.ha-1. Sesychací poměr je 3,5-4,5:1.

Obsah silice podle normy činí u I. jakostní třídy 0,5 %. V suchých odrolených květech 1 % silice pro I. jakost. Suché květy levandule obsahují asi 1-3 % silice, 12 % tříslovin a hořčiny. Mimo hlavní účinné látky linalylacetátu, obsahuje ještě celou řadu vedlejších účinných látek např. nerol, citronerol, borneol, geraniol aj. Čaje z květů mírní křeče zažívacího traktu, upravují střevní činnost při nadýmání atd. Silice má značný antimikróbní účinek. Slouží pro výrobu mýdel a jemných voňavek. Uplatňuje se též při léčbě revmatismu, ischiasu a dny. Levandule je i významnou medonosnou plodinou.

3.5.3. Kořenové léčivé rostliny

3.5.3.1.  Andělika lékařská (Archangelica officinalis)

Andělika  Obr. 96- Andělika lékařská

Botanická charakteristika

Čeleď mrkvovité, dvouletá až víceletá rostlina. Dorůstá výšky až 2,5 m. V prvém roce vytváří přízemní listovou růžici, v druhém roce dutou, rýhovanou lodyhu se střídavými, lysými, na spodní straně modrozelenými listy, které jsou dvakrát až třikrát zpeřené, přisedlé k velkým nadutým pochvám. Plody jsou dvojnažky, vejčité 7 až 9 mm dlouhé, nažloutlé barvy. Kvete v červenci až srpnu. Květy jsou z počátku načervenalé, později žlutavě zelené, uspořádané do složeného okolíku.

Pěstování

Rostlina vyžaduje hluboké, humusem zásobené půdy s dostatkem vláhy. S ohledem na sklizeň kořenů jsou nevhodné půdy příliš těžké, jílovité a mazlavé. Ve vhodných půdách je vysoce odolná proti mrazu. Snáší velmi dobře i horské polohy a daří se jí i v polostínu. Semeno vyséváme od srpna až do zámrazu do řádků širokých 0,5 m. Lze také vysévat již časně na jaře (únor, březen). Hloubka setí je 5-10 mm. Semena nezahrnujeme, klíčí na světle a potřebují přemrznout. Výsevek na hektar činí 2-4 kg. Klíčivost ztrácí semena asi po pěti měsících, a to až o polovinu. Klíčení trvá minimálně 14 dní. Na jaře plečkujeme, a to pouze mělce na povrchu. Za vlhka v porostu nepracujeme. Při práci s porostem anděliky se doporučuje nosit ochranné rukavice. Při styku citlivější pokožky s touto rostlinou se mohou objevit puchýře. Hnojí se průmyslovými hnojivy (N:P:K = 30:45:70 kg.ha-1). Na podzim můžeme pohnojit hnojem.

Sklizeň a posklizňová úprava

V říjnu sklízíme kořeny, které lze sklízet i druhým rokem, a to na jaře v březnu, než andělika začne rašit. Nejprve odstraníme veškerou nať těsně u země. Sekáme žací mlátičkou a hmotu ihned nakládáme na vozy. Kořeny vyoráváme traktorem s neseným pluhem. V hlinitopísčitých půdách lze použít vyorávač na brambory. Kořeny rozřízneme podélně na čtyři díly a ihned uměle sušíme při teplotě 40 °C. Teplý vzduch necháme proudit ze spodu i shora. Po usušení necháme kořeny dva dny vydýchat a balíme je do papírových pytlů. Po usušení získáme z hektaru asi 1,8 až 2,5 tuny drog. Sesychací poměr je 4-5:1. z účinných látek obsahují kořeny především silice, kumariny, hořčiny, třísloviny a organické kyseliny. Tyto látky příznivě ovlivňují sekreci žaludečních šťáv, podporují trávení, povzbuzují nervovou činnost, usnadňují odkašlávání a mají slabý močopudný účinek.

3.5.3.2.  Kozlík lékařský (Valeriana officinalis)

Kozlík  Obr. 97 Kozlík lékařský

Botanická charakteristika

Čeleď kozlíkovité, vytrvalá rostlina dorůstající výšky až 1 m. Má krátký plazivý oddenek, z něhož vyrůstají četné světle hnědé kořeny. V druhém roce vytváří přímou 1,60-1,80 m vysokou, rýhovanou lodyhu, která nese několik párů vstřícných lichozpeřených listů. Listy jsou kopinaté, spodní zubaté. Vrcholový list je větší než ostatní. Květy jsou bledě růžové, popř. bílé uspořádané do chocholíku. Semeník dozrává v hnědou nažku.

Pěstování

Kozlík se pěstuje hlavně v podhorských oblastech na písčitohlinitých půdách s neu-trálním pH. Nejvhodnější před-plodina je hnojem hnojená okopanina nebo zelenina. Seje se do řádků 0,50-0,625 m na pečlivě připravený pozemek těsně před příchodem mrazů (říjen, listopad), aby semeno již nevyklíčilo. Vyséváme secím strojem s botkami bez závaží, popřípadě vyvěšenými. Semeno nezahrnujeme, protože ke klíčení potřebuje světlo. Na jaře po vzejití se rostliny prosekávají. Hnojíme uleženým hnojem 50 až 60 tun na hektar. Na zimu provádíme hlubokou orbu. Na jaře přihnojíme 200 kg síranu amonného, 250 kg superfosfátu a 150 kg 40% draselné soli. Při podzimním výsevu aplikujeme polovinu dusíku na zimu a polovinu na jaře před rašením. z ekonomických důvodů se pěstuje kozlík lékařský pouze jako jednoletý, i když se jedná o vytrvalou rostlinu.

Sklizeň a posklizňová úprava

Termín sklizně volíme tak, aby půda nebyla ani příliš suchá, ani příliš mokrá. V mokrých půdách není možné použít stroje, v suchých půdách se lámou kořeny. Sklízíme jednoradličným pluhem nebo vyorávačem na cukrovku. Před vyoráváním kořenů odstraníme z pole veškerou nať. Velmi se osvědčil vyorávač s prosévacími řetězy, který kořeny zároveň zbavuje zeminy. Po sklizni se kořeny operou a zbaví zbytků natě. Sesychací poměr je 4:1 a z aru jsme schopni za příznivých podmínek sklidit až 45 kg drogy. Uměle sušíme při teplotě do 50 °C. Po usušení musí droga vychladnout na hromadě. Pytlujeme do papírových pytlů.

Účinnou látkou jsou silice, které obsahují velké množství kyseliny isovalerové a valerinové. Kozlík pomáhá při nervových poruchách, migréně a žaludečních křečích.

Další kořenové léčivé rostliny viz tab. 17.

Český název
Latinský název
Čeleď
Délka pěstování
Účinné látky
Andělika lékařská
Archangelica officinalis Hoffim.
mrkvovité
jednoletá
silice, hořčiny
Čekanka obecná
Cichorium intybus L.
hvězdnicovité
jednoletá
glykosidy, inulin
Jehlice trnitá
Ononis spinosia L.
bobovité
víceletá
glykosida, saponiny, org. kyseliny
Kozlík lékařský
Valeriana officnalis L.
kozlíkovité
dvouletý
silice, třísloviny
Oman pravý
Inula helenium L.
hvězdnicovité
víceletý
silice, hořčiny
Petržel zahradní
Petroselinum hortense Hoffm.
mrkvovité
jednoletá
silice
Proskurník lékařský
Althaea officinalis L.
slezovité
dvouletý
slizy
Reveň dlanitá
Rheum palmatum L.
rdesnovité
víceletá
glikosidy
Rulík zlomocný
Atropa bella-donna L.
lilkovité
víceletý
alkaloidy

3.5.4. Naťové léčivé rostliny

3.5.4.1.  Benedikt lékařský (Cnicus benedictus L.)

Benedikt Obr. 98 Benedikt lékařský

Botanická charakteristika

Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae), jednoletá, někdy dvouletá rostlina dorůstající výšky 0,20-0,40 m. Stonek je pětihranný, spodní listy stopkaté, ostatní objímavé. Okraje listů jsou ostnatě zoubkaté. Celá rostlina je pokryta značným množstvím chloupků. Soukvětí je úbor tvořený žlutými květy přisedlými k lůžku a tří až čtyřřadovým stříškovitým zákrovem, u kterého jsou vnitřní listeny často zakončeny trnem. Okrajové květy jsou neplodné, vnitřní květy jsou oboupohlavní. Plodem je nažka válcovitého tvaru se štětinovitým padáčkem.

Pěstování

Benedikt lékařský je teplomilná rostlina. Vyžaduje teplé a slunné oblasti s dostatkem srážek. Půda má být hluboká, hlinitá až hlinitojílovitá, dostatečně zásobená vápnem a živinami. Protože benedikt odčerpává velké množství živin, hnojíme k němu vysokými dávkami minerálních hnojiv: 60 kg N, 22 kg P, 68 kg K na hektar. z dusíkatých hnojiv je nejlépe použít ledek vápenatý, protože nároky na vápník jsou u této rostliny obzvláště vysoké. Do osevního postupu je nejlépe řadit benedikt po hnojené okopanině nebo zelenině. Tato rostlina velmi dobře vyčistí pozemek od plevelů, a proto je velmi výhodné řadit po ní ozimé obilniny a řepku. Výsev se provádí co nejdříve v březnu nebo začátkem dubna do řádků širokých 0,45 m. Semeno je ostnaté, takže vytváří shluky, což má za následek prázdná místa v řádku. Výsevek činí 15 kg.ha-1. Po výsevu povrch uválíme.

Sklizeň a posklizňová úprava

Nať benediktu se sklízí těsně před kvetením. Na velkých plochách lze sklizeň mechanizovat pomocí travní žací lišty, popřípadě žacím nakladačem. Sklízíme tak, aby ponechané strniště mělo 0,10 m a následně ho zaoráme na zelené hnojení. Úroda drogy se pohybuje od 4 do 6 tun na hektar. Sesychací poměr je 6-8:1.

Protože benedikt poskytuje poměrně značné množství biomasy, potřebuje dosti velký prostor na sušení. Sušíme při teplotě 60-70 °C. Po usušení necháme drogu vydýchat
3-4 hodiny a balíme ji do jutových pytlů. Při práci s drogou je nutné používat ochranné rukavice, brýle a respirátor. Benedikt lékařský sbíráme pro bylinné vrcholky těsně před květem a listy. Účinné látky jsou silice, třísloviny, sliz, soli, kyselina nikotinová aj. Droga se přidává do čajových směsí používaných při poruchách trávení, chorobách jater a žlučníku.

3.5.4.2.  Máta peprná (Mentha piperita  )

Máta  Obr. 99 Máta peprná

Botanická charakteristika

Pro naše podmínky byla aklimatizována máta peprná typu „Mitcham“. Z ní byla postupně vyšlechtěna odrůda Perpeta. Rostliny této odrůdy mají kořen o průměru 4 mm, nepronikají příliš hluboko do půdy. Rostlina je proto velmi citlivá na sucho. Lodyha je přímá, čtyřhranná, dosahuje výšky až 0,5 m i více. Na spodní části je fialově zbarvena. Bohatě se větví, listy jsou na lodyze vstřícné, dlouze vejčitého tvaru, na okraji mírně zubaté. Květy jsou v lichopřeslenech, nahlou-čené ve válcovitých klasech. Mají růžovou barvu, jsou dvoupyské a netvoří semena.

Máta kadeřavá je nižšího vzrůstu, listy jsou na povrchu hladké, avšak silně zkadeřené. Obsah silice v nati kolísá od 0,5 do 1 %. Hlavní látka silice je
L-karvon. Množí se vegetativně ze stolonů.

Máta japonská nebo kanadská dosahuje výšky až 1 m. Listy i lodyhy jsou na povrchu silně chlupaté. Hlavní látka v silici je mentol. Pro praktické využití se zkoumají i další druhy mát. Tato odrůda se množí výhradně vegetativně.

Pěstování

Vhodné jsou oblasti teplé s vydatnými srážkami (roční průměr 500-560 mm), půdy výhřevné, bohaté na humus, pH 5-7. Nevhodné jsou půdy jílovité a zamokřené. Vyžaduje plné osvětlení. Je rostlinou dlouhého dne. Zejména ve fázi nástupu kvetení potřebuje máta poměrně vysoké denní teploty (18-20 °C). Pokud nezařadíme mátu po hnojených bramborách, zaoráme na podzim do půdy 20-30 t.ha-1 chlévského hnoje. Z průmyslových hnojiv aplikujeme před výsadbou 50-90 kg.ha-1 P2O5 a 60-90 kg K2O. Na jaře dodáme dusíkatá hnojiva v množství 90-120 kg.ha-1. Dusík dělíme na dvě nebo tři dávky. Polovinu dávky dáme před výsadbou a další po sklizni. Porosty příliš přehnojené dusíkem jsou náchylné k napadení rzí mátovou. Příznivěji působí obsah draslíku. Zvyšuje podíl mentolu. Máta bývá ponechána na jednom pozemku dva roky.

Výbornou předplodinou jsou hnojené okopaniny nebo i ozimé obilniny. Na stejný pozemek zařazujeme mátu po pěti i více letech. V zemědělské výrobě zakládáme porost máty výhradně vegetativně z podzemních oddenků z jednoletých nebo dvouletých porostů. Nejvhodnější doba k výsadbě je podzim (říjen až začátek listopadu), popř. brzy na jaře (duben). Stolony vysazujeme do hloubky 0,13-0,15 m do brázdiček. Ihned po vysázení stolony v brázdičkách zahrneme do hloubky 0,10-0,12 m. K mechanizaci sázení se osvědčil čtyřřádkový nesený hrobkovač.

Sklizeň a posklizňová úprava

Pokud spodní listy lodyh nežloutnou, je nejlepší doba ke sklizni fáze plného květu hlavních větví a začátek květu vedlejších. Při hustém porostu a při žloutnutí sklízíme nať před tvorbou květních poupat. Během vegetace sklízíme porost dvakrát (začátkem července, koncem srpna - začátkem září). Nať žneme za příznivých podmínek v dopoledních hodinách a ihned sušíme. Při umělém zahřívání nemá teplota vzduchu přesahovat 30 °C. Sesychací poměr je 4:1. Výnos suché natě je 3-4 t.ha-1, výnos suchých listů od 1,2 do 2 t.ha-1. Je vypracována řada metod sklizně máty peprné:

1.      Při sklizni čerstvé nadzemní biomasy pro přímou destilaci v době plného květu je celá nať sklízena samojízdným žacím řádkovačem. Zavadlá nať je dále dopravována k provozní stacionární destilovně. Nať z řádků je také možno sklidit žací řezačkou. Nať je současně rozřezána a přemístěna do přívěsu za řezačkou.

2.      Při sklizni suché máty je porost sežnut samojízdným řádkovačem a nať je ponechána na strništi do vlhkosti 18-21 %. Při použití vysokotlakého lisu se dosáhne nejmenšího opadu listů. Hmotnost balíků, do kterých je polosuchá nať balena, je asi 15 kg. Balíky se uskladňují do stohů, odkud přechází na zpracování.

3.      Nejmodernější sklizňová linka k výrobě silice je založena na základě speciálních kontejnerů, které po zapojení přívodu páry slouží také jako modifikované destilační kotle. Porost máty se ve fázi kvetení sežne. Po zavadnutí je nať rozřezána řezačkou a přemístěna do „kotlového kontejneru“. Silice z kotlů je zachycena do florentinských nádob. Výpalky po destilaci se vyváží na pole jako zelené hnojení. Touto metodou je dosaženo největší výtěžnosti silice. Výnos ve velkovýrobě kolísá od 12 do 20 t.ha-1 čerstvé natě při dvou sklizních, z toho je 20-40 kg.ha-1 silice. V praxi je již poloviční výnos rentabilní. Pro farmaceutický průmysl mají smysl hlavně typy mát obsahující mentol. Ostatní se mohou uplatnit v potravinářství nebo kosmetickém průmyslu. Mentol má antibakteriální účinek. Používá se do ústních vod, přísad pro masáže a osvěžující koupele.

3.5.4.3.  Pelyněk kozalec (Estragon) (Artemisia dracunculus L.)

Pelyněk Obr. 100 Pelyněk kozalec

Botanická charakteristika

Vytrvalá rostlina, tvoří bohatě větvené kořeny s pod-zemními výběžky. Listy jsou kopinaté až čárkovité, výška rostlin z první sklizně dosahuje až 1,5 m. Květní úbory jsou velmi drobné, uspořádané v řídkých prutovitých latách. Jsou kulovité, převislé, bělavé až načervenalé se žlutavými okrajovými květy. Pelyněk kvete od srpna do října. Plodem jsou nažky.

Pěstování

Vhodné jsou úrodné půdy s dostatkem vápníku, slunné polohy. s ohledem na získání dvou sklizní natě s jemnými stonky během jedné vegetace je potřeba dodat do půdy velké množství organické hmoty (až 45 t.ha-1). z umělých hnojiv aplikujeme na podzim 80-100 kg.ha-1 P2O5, 120-130 kg K2O a 140-150 kg N.

Dávku dusíkatého hnojiva dělíme na jarní (před výsadbou sazenic) a dávku následující po první sklizni natě. Estragon zařazujeme po hnojených okopaninách, zelenině nebo luskovinách na zvláštní záhony mimo osevní postup. Sazenice (odnože) získáme z jedno nebo dvouletých matečných rostlin. Jednoleté výhonky s jedním vegetačním očkem snadno zakoření a jsou proto k založení kultury nejlepší. Z jedné sazenice lze získat 6-10 nových sazenic. Podzemní výhony na jaře (březen, duben) vysazujeme do sponu 0,6 x 0,3-0,4 m a hloubky 80-100 mm na vzdálenost v řádku 0,3 m. Smykem je pak zahrnujeme napříč.

Sklizeň a posklizňová úprava

Nať sklízíme žacím sklízečem či žací řezačkou. Pro konzervárenské nebo farmaceutické účely sklízíme nať před kvetením, pro výrobu silice v začátku kvetení. Druhá sklizeň následuje po regeneraci rostlin v polovině září. Nať sušíme maximálně při 35 °C nejčastěji v sušárně. Droga sušením nesmí zhnědnout. Manipulace s rostlinou může způsobit citlivým osobám podráždění dýchacích cest, sliznice a kašel. V prvním roce bývá pouze jedna sklizeň, v dalším roce při dvou sklizních dosahuje výnos estragonu 20 t.ha-1 čerstvé a z toho 2-5 t.ha-1 suché natě. Z ní vydestilujeme asi 5-8 kg.ha-1 silice.

V lékařství se usušená nať používá k lepšímu vylučování žaludečních šťáv, zvyšování chuti k jídlu a léčbě krevního tlaku. Silice má antibakteriální účinek.

3.5.4.4.  Saturejka zahradní ( Satureja hortensis L.)

SaturejkaSaturejka20 Obr. 101 Saturejka zahradní

Botanická charakteristika

Čeleď hluchavkovité (Lamiaceae). Pěstovaná saturejka je jednoletá rostlina. Tvoří bohatě větvený kořen, lodyha je vzpřímená, naspodu zdřevnatělá, na povrchu plstnatě ochlupená. Dosahuje výšky až 0,60 m. Listy jsou tmavě zelené, čárkovité až kopinaté, celokrajné, mírně chlupaté. Na obou stranách mají siličnaté žlázky, řapíky jsou nevýrazné, listy jsou na lodyze vstřícné. Celá rostlina má fialový nádech. Květy jsou drobné, na krátkých stopkách, koruny jsou pyskaté s bleděfialovou až růžovou korunou. U saturejky zahradní se vyskytuje ze šlechtitelského hlediska významná odlišnost pohlavních orgánů květů (gynodimorfismus), kde jsou v jedněch květech tyčinky a semeník a v druhých pouze semeník. Plodem jsou tvrdky kulatého až vejcovitého tvaru, tmavé až černohnědé barvy, na povrchu tečkované.

Pěstování

Saturejka je teplomilná rostlina. Semena začínají klíčit při teplotě půdy kolem 15 °C. Proti mrazíkům je velmi odolná. Můžeme jí pěstovat i ve výšce 600 m.n.m. Vegetační doba je 140-160 dnů. Vzhledem ke krátké vegetaci a bohatému olistění natě je potřebná zásoba přístupných živin. Při podzimní orbě aplikujeme 50-60 kg P2O5, 60-80 kg K2O. Pro jarní hnojení před setím vystačíme s dávkou 50 kg N. Semena vyséváme od konce března do poloviny dubna do řádků širokých 0,30 m. Pro mechanizované obdělávání jsou vhodnější řádky široké 0,45 m. Výsevek je 4-8 kg.ha-1. Hloubka setí 10-15 mm.

Sklizeň a posklizňová úprava

Rostliny na větších plochách sklízíme žacím nakládačem. Porost sežneme 50-100 mm nad zemí v době plného kvetení rostlin. Nať sušíme ve stínu za dostatečného proudění vzduchu. Sesychací poměr natě je 5:1. Výnos natě se pohybuje v rozmezí 3,5-7 t.ha-1. Obsah silice v suché nati kolísá mezi 0,8-2,25 %, v plevách 2,45-4,5 %. Usušená nať saturejky má široké uplatnění zejména v lékařství, ale také v potravinářství jako koření.

Podle obsahových látek patří saturejka do rostlin siličnatých s výraznou vůní a chutí. Hlavní účinnou látkou je karvakrol. Dále je přítomen cymol a třísloviny, které příznivě působí na břišní křeče a průjmová onemocnění. Droga pozitivně ovlivňuje trávení, nadýmání, působí též protizánětlivě a proti škrkavkám.

3.5.4.5.  Tymián obecný (Thymus vulgaris L.)

TymiánTymián Obr. 102, 103 Tymián obecný

Botanická charakteristika

Čeleď hluchavkovité (Lamiaceae), vytrvalá rostlina, tvoří nízké polokeře o výšce 0,25 m. Větve jsou mírně čtyřhranné, starší lodyhy naspodu dřevnatí. Kořen je vřetenovitý, bohatě větvený. Listy jsou úzce eliptické, čárkovité, na horním konci špičaté, přisedlé k lodyze nebo krátce řapíkaté. Listová čepel je na okraji podvinutá. Na líci listu jsou četné siličnaté žlázky. Lodyhy jsou silně pokryty trichomy. Květy jsou dvojpyské, fialové. V široké populaci se vyskytují květy bílé. U tymiánu je známa obojetnost pohlaví, tj. přítomnost květů s tyčinkami a semeníkem nebo květů pouze se semeníkem. Plodem jsou tvrdky 0,75-1 mm velké. Jsou mírně vejčitého tvaru, tmavohnědé až světlehnědé. Klíčivost semen se udržuje až tři roky.

Pěstování

Teplomilná rostlina, snáší i suchá období. Půdy vyžaduje lehčí, hlinitopísčité až písčitohlinité, s dostatkem vápníku. K dosažení vyšší sklizně v prvém roce vegetace používáme vegetativního množení rostlin (z odkopků). Na podzim zaoráme 20-30 t.ha-1 chlévského hnoje nebo proleželý kompost, 60 kg.ha-1 P2O5 a 50-80 kg.ha-1 K2O. Na jaře aplikujeme 30-50 kg.ha-1 dusíku ve formě ledku amonného. V druhém roce přidáme ještě 20-30 kg.ha-1 ledku pro rychlejší regeneraci trsu.

V osevním postupu řadíme tymián po bramborách, cukrovce, kořenových zeleninách, luskovinách i směskách. Pěstujeme ho za sebou po 3-4 letech. Po sobě je nesnášenlivý. Pozemek připravujeme hlubokou podzimní orbou, na jaře smykujeme a vláčíme.

Tymián obecný pěstujeme třemi způsoby:
  1. předpěstováním sazenic ve skleníku nebo na záhoně
  2. výsevem přímo na pozemek
  3. dělením matečných rostlin
ad 1)
Tento způsob je výhodný především pro menší pěstitele. Vyséváme do řádků 0,20-0,30 m (v pařeništi 0,10-0,15 m) v množství 0,2 kg semena na 1 hektar. Rostliny vysoké 50-70 mm vysazujeme do sponu 0,4 x 0,3 m nebo 0,45-0,25 m. Při setí mísíme jemná semena s pískem v pětinásobném poměru pro usnadnění výsevu.

ad 2)
Výsev provedeme co nejdříve na jaře s ohledem na využití půdní vláhy do hloubky 10 mm v množství 5 kg.ha-1. Šířka řádků je 0,45-0,50 m. K výsevu používáme secích strojů. Husté řádky vzešlých rostlin můžeme jednotit na hnízda se vzdáleností v řádku 0,25-0,30 m. Tento způsob pěstování je vhodný pro velkovýrobu.

ad 3)
Pro vegetativní množení volíme dvouleté rostliny na širším sponu, které sklízíme během vegetace pouze jednou. Co nejdříve přihrneme ke spodní části stonků půdu. Jednotlivé větve do podzimu zakoření a máme připravenou sadbu pro nový pozemek.

Sklizeň a posklizňová úprava

Porost z výsevu sklízíme v prvním roce pouze jednou. Ve druhém roce sklízíme začátkem června v etapě počátečního kvetení a další sklizeň provádíme do 5.-10. září. Jednoleté rostliny žneme na výšku 50-80 mm od země, starší rostliny pak ve druhém a dalším roce na 100 mm. Nať sušíme při umělém způsobu vzduchem o teplotě 35-40 °C. Sesychací poměr natě je 3-4:1. Podle odrůdy se výnosy pohybují v prvním roce kolem 2 tun, ve druhém a dalších letech kolem 4 tun na hektar. Nať tymiánu obsahuje silici v množství 1-2,5 %.

Hlavní součástí silice je tymol, karvakrol, linalool, menten, borneol, kamfen aj. Tymián se používá ve farmaceutickém i potravinářském průmyslu. V čerstvé nati bylo zjištěno 60 mg vitaminu C.

3.5.4.6.  Yzop lékařský (Hyssopus officinalis)

Yzoú Obr. 104 Yzop lékařský

Botanická charakteristika

Čeleď hluchavkovité (Lamiaceae), neopadavý polokeř, jenž vytváří v zemi bohatý systém vertikálně i horizontálně pronikajících kořenů. Jejich osa odspodu dřevnatí, ztrácí postupně listy a vytváří se na ní nafialovělá borka. Polokeř dosahuje výšky 0,6 m až 1 m. Lodyhy jsou čtyřhranné, listy krátce řapíkaté až přisedlé, celokrajné, lesklé, tmavě zelené, protáhle kopinaté. Dvou-pyskové květy s pětizubým kalichem vytvářejí vzpřímený terminální hrozen, sestávající z jednotlivých lichospeřenů. Koruna je nejčastěji modrá, někdy i růžová nebo bílá. Plodem jsou protáhlé vejčité až trojúhelníkovité hnědočerné tvrdky. Poměrně vysoká klíčivost je zachována 3-4 roky.

Pěstování

Rostliny jsou uzpůsobeny k životu na suchých stanovištích. Yzop se spokojuje s půdami poměrně chudými na organické látky. Vyžaduje však dostatek vápna a ostatních bazických prvků v půdě. Při pěstování na orné půdě lze přihnojovat rozloženým kompostem 20-30 t.ha-1. V osevním postupu je řazen po hnojených okopaninách. Při pěstování z přímých výsevů vyvíjí yzop s výrazným předstihem kořenový systém a teprve pak nadzemní orgány. Obvykle nejintenzivnější růst nastává v druhém a třetím roce pěstování. Základní hnojení aplikujeme již před založením porostu v době přípravy. Osvědčily se dávky 40 kg čistého dusíku, 40 kg čistého fosforu a 100 kg čistého draslíku na hektar. K produkčním účelům pěstujeme yzop na stanovišti 4-5 let. Proto je vhodné pozemek připravit nejlépe hlubokou orbou, do jara ponechat v hrubé brázdě a na jaře připravit smykováním a vláčením. Jako vhodná organizace porostu se jeví pěstování v pásech o pěti řádcích širokých 0,2-0,3 m. Výsevek je při přímém setí 6-8 kg.ha-1, při předpěstování sazenic 0,5 kg.ha-1. Mimořádkovou kultivaci provádíme vždy před zimou a na jaře, dále pak vždy po sklizni.

Sklizeň a posklizňová úprava

Provádí se jednou, někdy i dvakrát za rok. K redukci zdřevnatělého podílu rostliny (sklízí se jen bylinná část), slouží řez provedený co nejníže nad zemí, který provádíme ihned zjara, ještě před začátkem vegetace. Po řezu porost vyhrabeme, vyčistíme a ještě přihnojíme a proplečkujeme. Vlastní sklizeň se provádí na počátku rozkvětu žacím nakládačem. Surovinu je třeba rychle a účinně sušit ve stínu nebo uměle do teploty 35 °C. Výnos čerstvé suroviny je asi 8-16 t.ha-1. Sesychací poměr je 3,8-4,2:1, což odpovídá 2-4 tunám sušené drogy. Výnosy z pečlivě ošetřovaných ploch jsou až dvakrát větší.

Pro své vlastnosti se yzop používá nejenom ke koření, ale má také fytoncidní účinky na střevní mikrofloru, zabraňuje nadměrnému pocení a desinfikuje močové cesty.

Další naťové byliny viz tab. 18.
Český název
Latinský název
Čeleď
Délka pěstování
Účinné látky
Benedikt lékařský
Canicus benedictus L.
hvězdnicovité
jednoletý
hořčiny, sliny
Brčál menší
jiné foto
Vinca minor L.
hluchavkovité
vytrvalý
glykosida, hořčiny
Jablečník obecný
Marrubium vulgare L.
hluchavkovité
víceletý
silice
Jestřabina lékařská
Galega officinalis
vikvovité
víceletá
glykosidy
Konopice bledožlutá
Galeopsis ochroleuca Lam.
hluchavkovité
jednoletá
slizy, třísloviny
Levandule lékařská
Levandulea officinalis
Chaix et Kitt
hluchavkovité
víceletá
slizy, třísloviny
Máta peprná
Mentha piperita L.
hluchavkovité víceletá
silice
Meduňka lékařská
Melissa officinalis L.
hluchavkovité víceletá silice
Pelyněk kozalec
(estragon)

Artemisia draculunthus L. hvězdnicovité víceletý silice
Pelyněk pravý
Artemisia absinthum L. hvězdnicovité víceletý silice
Saturejka zahradní
Satureja hortensis L.
hluchavkovité víceletá silice, třísloviny
Tymián obecný
Thymus vulgaris L:
hluchavkovité víceletý silice
Yzop lékařský
Hyssopsus Officinalis L.
hluchavkovité víceletý silice

Tabulka 18
Přehled běžných naťových léčivých rostlin

3.5.5. Listové léčivé rostliny

3.5.5.1.  Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)

Jitrocel kopinatýJitrocel kopinatý - kopinatýObr. 105, 106 Jitrocel kopinatý

Botanická charakteristika

Čeleď jitrocelovité (Plantaginaceae), 0,1-0,5 m velká rostlina s přímým stonkem bez listů. Listy jsou stopkaté, kopinaté až čárkovitě kopinaté, celokrajné až mírně zoubkaté. Na stonku je válcovitý trs květů, které vyrůstají v paždí holých, šupinkovitých listenů. Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, čtyřčetné se srostlými obaly. Koruna je hnědá a kalich trojdílný. Tyčinky má 4 se žlutými prašníky, které vyčnívají z květu. Kvete od května do září. Má vrchní semeník s načervenalou čnělkou. Plodem je dvoupouzdrá tobolka s dvěma semeny.

Pěstování

Jitrocel je nenáročný jak na polohu, tak na podnebí. Vhodné jsou hlinité nebo hlinitopísčité půdy bohaté na dusík. Malé výnosy dává na půdách zamokřených nebo jílovitých. Hnojíme vysokými dávkami do zásoby i v průběhu vegetace. V prvním roce zapravíme do půdy 40-80 kg N.ha-1, 17 kg P.ha-1 a 80 kg K.ha-1. Druhý až čtvrtý rok aplikujeme pouze dusík 15-40 kg.ha-1 po každé sklizni. Jitrocel není náročný na předplodinu. Na podzim provádíme hlubokou orbu se zapravením P a K. Na jaře pozemek smykujeme, vláčíme a válíme. Vyséváme secím strojem na vzdálenost 0,30-0,45 m v termínu výsevu jarních obilovin do hloubky 10 mm. Výsevek činí 15 kg.ha-1.

Sklizeň a posklizňová úprava

Listy sbíráme před květem žacím strojem s nakladačem. Suší se buď přirozeným teplem nebo v sušárnách při teplotě do 50 °C. Sesychací poměr natě je 5:1. Celkový výnos je asi
4-6 tun drogy na hektar.
Jitrocel obsahuje glykosid aukubín, kyselinu křemičitou, třísloviny, hořčiny, vápník, organické kyseliny a vitamin C. Droga se používá při kašli, astmatu, nemocích dýchacích cest, poruchách trávení, na špatně se hojící rány a mokvavé lišeje.

3.5.5.2.  Náprstník vlnatý (Digitalis lanata Ehr.)

Náprstník vlnatýNáprstník vlnatý Obr. 107, 108 Náprstník vlnatý

Botanická charakteristika

Čeleď krtičníkovité (Scrophulariaceae), v našich podmínkách dvouletý, pro farmaceutické účely pěstovaný jen jeden rok. Vytváří svazčitý, bohatě rozvětvený kořen nažloutlé až světle hnědé barvy. V prvním roce se vytváří listová růžice z podlouhle kopinatých listů. Řapíkaté listy jsou u špičky jemně zoubkaté se zřetelnou nervaturou. Zpočátku připomínají listy jitrocele kopinatého. V druhém roce se vyvíjí 1-10 vzpřímených stonků, které dorůstají výšky až 1,20 m. V horní části jsou ochmýřené a někdy se větví. Listy na stonku jsou přisedlé a spirálovitě jej objímají. Květenství tvoří rozložený kuželovitý hrozen. Jednotlivé zvonkovité obojaké květy sedí na krátkých ochlupených stopkách v úžlabí listenů. Kališní listy jsou ostře kopinaté a mají vysoký obsah glykosidů. Květní koruna je trubkovitě zvonkatá, chlupatá, bělavě nebo fialově mřížkovitě žilkovaná a pyskatá, s dvěmi dlouhými a dvěmi krátkými tyčinkami. Semeník je dlouhý, svrchní, s dvojklanou bliznou. Květy jsou fakultativně cizosprašné. Plodem je ostře zašpičatělá tobolka. Na rostlině je 70-140 tobolek. Semena jsou protáhle hranatá, hluboce dolíčkovaná. Vyzrálá semena si udržují vysokou klíčivost i 8 roků.

Pěstování

v našich podmínkách se mu daří v teplé a mírně vlhké oblasti řepařského výrobního typu. Vyžaduje půdy s dobrou strukturou, neslévavé, dobře zpracovatelné. Těmto požadavkům vyhovují půdy lehké až středně těžké s pH 6. Z hlediska půdního typu jsou vhodné především hnědozemě. Podle vnějších podmínek vzchází za 14-36 dnů. Při vzcházení je náprstník velmi náročný na vodu. Nízké teploty při vzcházení mají za následek objevování nežádoucích vyběhlic v prvním roce vegetace. Počátek vegetace ve druhém roce nastává brzy na jaře. Za 30-40 dní rostlina metá. Počet stonků závisí na počtu vegetačních vrcholů vytvořených ve fázi růžice. Ve druhé dekádě června začíná kvetení v dolní části květenství. Po opylení květní koruna opadá a je vidět zřetelná tobolka. Rostlina kvete 23-42 dnů. Během růstu se mění množství a složení glykosidů. Z hlediska optimálního vývoje rostliny a produkce sušiny by měl být poměr živin následující N:P:K = 1:0,5:2. Příznivý vliv na výnos listů a zvýšení obsahu glykosidů vyvolalo hnojení chlévským hnojem a minerálními hnojivy. Pro naše podmínky se doporučuje zajistit výživu na jaře těsně před setím hnojivem NPK-2 v dávce 200 kg.ha-1 a 100 kg.ha-1 40 % draselné soli. Ve fázi nejméně 6 pravých listů přihnojíme ledkem vápenato-hořečnatým nebo ledkem amonným s vápencem v dávce 100 kg.ha-1 a 50 kg.ha-1 kieseritu.

V osevním postupu se řadí po luskovinách, ozimé řepce nebo okopaninách. Při zpracování půdy je třeba se vyhnout velkému prokypření a rozmělnění povrchu, které zhoršuje počáteční vývin rostlin. Náprstník vlnatý se vysévá do vyhřáté půdy alespoň 10 °C (1.-2. dekáda dubna), do řádků 0,45 m a hloubky 5-10 mm v množství 5-6 kg.ha-1. Po vzejití by na běžném metru mělo být 70-80 rostlin. Pro usnadnění včasného plečkování se přidávají k osivu značkovací rostliny.

Sklizeň a posklizňová úprava

Sklizeň listové drogy začíná za 5-6 měsíců od vzejití. Největší výnosy dávají sklizně v druhé polovině září až počátkem října. Listy se sklízejí za suchého počasí po sejití rosy, nejlépe v časných odpoledních hodinách. Odříznuté listy bez případných stonků vyběhlic se ukládají do košů nebo bedniček. Ke sklizni lze použít žací nakladač se sníženým záběrem žací lišty. Vhodný je také sklízeč špenátu. Náprstníkové glykosidy jsou termolabilní a při nevhodných teplotách (pod 20 °C a nad 60 °C) dochází k jejich štěpení. Vzhledem k po-sklizňovým pochodům se ukládají sklizené listy do chráněných ne příliš chladných prostor. Před vlastním sušením se listy operou. Suší se výhradně uměle za použití všech typů sušáren (tunelová, komorová, roštová). Teplota sušícího média nesmí překročit 50 °C. Sesychací poměr listů je 4-5:1. Výnosy suché drogy dosahují 3-5 t.ha-1. Porost určený pro produkci osiva se sklízí tehdy, jsou-li tobolky ve spodní třetině vyzrálé. Květní osy se ručně odřezávají, svazují do snopů a po 5-6 se staví do panáků. Výnos semen se pohybuje od 0,4 do 1,2 t.ha-1.

Náprstník vlnatý poskytuje listovou drogu, která patří k světově uznávaným oficiálním léčivým zdrojům srdečních glykosidů. Ty zvyšují kontrakce srdečního svalu. Výsledkem tohoto působení je zlepšení krevního oběhu a mizí průvodní jevy jako otoky, dušnost atd. Srdeční glykosidy působí také na převodní srdeční systém. Dochází tak ke zpomalení činnosti srdce a snížení tepové frekvence.

3.5.5.3.  Šalvěj lékařská (Salvia officinalis)

Šalvěj Obr. 108 Šalvěj lékařská

Botanická charakteristika

Čeleď hluchavkovité (Lamiaceae), vytrvalá rostlina ve tvaru bohatě rozvětvených keřů o výšce 0,5-0,8 m. Lodyha na spodní straně dřevnatí, je čtyřhranná, žlutohnědá, silně chlupatá. Listy jsou kopinaté nebo oválné na okraji jemně vroubkované. Na povrchu, zvláště na spodní straně, chlupaté, vrásčité. Mladé listy jsou plstnaté, přisedlé k lodyze, starší listy jsou řapíkaté. Květy jsou umístěny v hroznech, jsou proteandrické, fialové nebo bílé barvy. Plodem jsou tvrdky protáhlého tvaru, na povrchu kaštanově hnědé až černé, hladké. Semena udrží klíčivost 3-4 roky.

Pěstování

Vyžaduje slunné teplé polohy se sklonem k jihu. Půdy humózní, vápenité, středně těžké. Nevhodné jsou půdy podmáčené a jílovité. Šalvěj v prvním roce vytvoří pouze rostliny s listnatými větvemi. Kvete až v druhém roce. Pozemek hnojíme chlévským hnojem 20-30 t.ha-1. Případný nedostatek vápníku vyrovnáme dávkou 1,5 t.ha-1. z umělých hnojiv dodáme 45 kg.ha-1 N, 50-60 kg.ha-1 P2O5 a 40 kg.ha-1 K2O. Porost ponecháváme na jednom místě 5-7 let, ale po 4. roce se výnosy natě snižují. Mimo okopanin lze šalvěj řadit po všech nezaplevelených plodinách. Vybíráme pozemky mimo hlavní osevní postup. Na větší plochy vyséváme v dubnu 15-20 kg.ha-1 semene do hloubky 10-20 mm a šířky řádků 0,5-0,6 m. Řádky jednotíme, jakmile rostliny dosáhnou 5-6 listů. Předpěstované sazenice sázíme do sponu 0,5 x 0,25 m nejlépe po dešti.

Sklizeň a posklizňová úprava

Sklizeň provádíme v suchém období po sejití ranní rosy. Během roku sklízíme dvakrát (začátkem června a v srpnu až září) ručně nebo mechanizovaně. Nať sušíme ve stínu nebo v sušárně při teplotě max. 35 °C. Sesychací poměr u natě je 4:1, u listů 5:1. Výnos suché natě dosahuje 2-3 t.ha-1, listů 1-1,5 t.ha-1.

Výnos silice se pohybuje kolem 8-10 kg.ha-1. Droga je využívána do čajů k léčení zánětů ústní sliznice a hrdla, při chorobách žlučníku atd. Silice je obsažena v celé rostlině. Dále obsahuje třísloviny, hořčiny, pryskyřice aj.
Přehled dalších běžných listových léčivých rostlin viz tab. 19.

Český název
Latinský název
Čeleď
Délka pěstování
Účinné látky
Blín černý
Hyoscamus niger. L
lilkovité
dvouletý
alkaloidy
glykosidy
Durman obecný
Datura stramonium L.
lilkovité
jednoletý
alkaloidy
třísloviny
Jitrocel kopinatý
Plantago lanceolata L.
jitrocelovité
víceletý
glykosidy
Náprstník vlnatý Digitalis lanata Ehr.
krtičníkovité jednoletý glykosidy
Proskurník lékařský
Althaea officinalis L.
slezovité
dvlouletý
glykosidy
Rulík zlomocný
Atropa bella-donna L. lilkovité
víceletý
alkaloidy
 

Tab. 19
 Přehled dalších běžných listových léčivých rostlin

3.5.6. Plodové léčivé rostliny

3.5.6.1.  Anýz vonný ( Bedrník anýz) (Anisum vulgare)

AnýzAnýz - nažkyBedrník Anýz Obr. 110 - 112 Anýz

Botanická charakteristika

Čeleď mrkvovité (Daucaceae), jednoletá rostlina, vytváří vřetenovitý kořen až 0,3 m dlouhý. Lodyha je vzpřímená jemná, mírně chlupatá, válcovitá. Výška rostlin je 0,3-0,65 m. Listy jsou vzpřímené s dlouhými řapíky, čepele vejcovité až ledvinovité. Lodyžní listy jsou s krátkými řapíky 2-3krát zpeřené. Horní listy jsou přisedlé k lodyze, úzce čárkovité. Květy jsou obojaké, složené z pěti bílých korunních plátků a dvou semeníků. Květenství tvoří okolík složený z 6-15 okolíčků. Plodem jsou nažky, které k sobě po dvou těsně přiléhají.

Pěstování

Vhodné jsou pozemky slunné, chráněné proti větrům. Půdy písčitohlinité s dostatkem vápníku. Jako předplodinu volíme okopaniny a luskoviny. Pozemek na podzim zoráme hlubokou orbou a na jaře usmykujeme. Na stejném pozemku lze anýz pěstovat až po 3 letech. Nelze pěstovat po koriandru (přenos chorob, zaplevelení). Anýz je obecně dobrou předplodinou pro všechny hlavní plodiny. Tato rostlina nesnáší přímé hnojení chlévským hnojem. Umělá hnojiva dodáváme v poměru: N:P:K = 1:2,5:3,5. Semena vyséváme secími strojky na jemná semena do hloubky 10-20 mm, do řádků 0,35-0,40 m v množství 13 kg.ha-1. Pozemek po výsevu uválcujeme.

Sklizeň a posklizňová úprava

Porost sklízíme po zbarvení plodů středových okolíků do šedozelené barvy. Stav rostlin odpovídá voskové zralosti. Rostliny začínají na spodní straně stonku žloutnout. Po přezrání plody z okolíku vypadávají. Na větších plochách používáme dvoufázové mechanizované sklizně. Porost sežneme na řádky. Po 4-6 dnech vymlátíme anýz z řádků sběrací mlátičkou. Při mlácení se rychlost bubnu mlátičky pohybuje mezi 500-600 otáčkami za minutu. Při velkovýrobním způsobu zpracování anýzu na silici přímou destilací vymlácených plodů sklízíme rostliny v mléčné zralosti, kdy je v plodech největší obsah silice. V zahraničí dosahují výnosy plodů až 0,7 t.ha-1.

Plody anýzu jsou důležitou surovinou zejména pro farmaceutický a potravinářský průmysl. Hlavní účinnou látkou je anetol, dále je přítomen metalchavikol, kyselina anýzová, anýzaldehyd, kuminaldehyd aj. Plody anýzu mohou být také doplňkem do krmných směsí pro mladý skot. Anýz je výrazně medonosnou rostlinou. V příznivých podmínkách lze dosáhnout až 100 kg.ha-1 medu. Silice má silný protimikrobiální účinek. Plody podporují chuť k jídlu a působí proti kašli.

3.5.6.2.  Fenykl obecný (Foeniculum vulgare Mill.)

FenyklFenyklFenykl - nažky Obr. 113 - 115 Fenykl

Botanická charakteristika

Čeleď mrkvovité (Daucaceae), v našich podmínkách jednoletá i víceletá bylina jarního charakteru. Má dužnatý, silný, kulatý kořen vřetenovitého tvaru, masitý, špinavě bílý. Stonek je vzpřímený, válcovitý, zelený s namodralým nádechem. V horní části se vidlicovitě větví. Výška rostliny je 1,2-2 m. Listy jsou střídavé, poševnaté, křídlato zpeřené. Květenství je dvakrát složený plochý okolík. Kvítky jsou drobné, žluté, silně vonící. Plodem fenyklu je dvounažka. Barva nažek je obvykle žlutozelená, hnědozelená, šedo-zelená nebo šedá. Semeno si drží klíčivost 2-3 roky.

Pěstování

Je možné pouze v kukuřičném výrobním typu. Nejvíce je rostlina náročná na vodu od začátku tvorby stonků do kvetení. Při poklesu teplot pod –15 °C bez sněhové pokrývky obvykle porost vymrzá. Půdy vyžaduje vápnité, hlinité, bohaté na živiny. Nesnáší zastínění. Fenykl roste zpočátku velmi zvolna od vzejití do počátku tvorby stonku 60-80 dní. Časně vysetý kvete od poloviny července do poloviny září. Přezimované rostliny tvoří stonek již v květnu a plody dozrávají v září. Vegetační doba trvá 130-180 dnů. Na stanovišti vydrží obvykle 2-3 roky. Na půdách s malou a střední zásobou živin nutno před orbou pohnojit 100-150 kg.ha-1 P2O5, 60-100 kg.ha-1 K2O a na jaře při předseťové přípravě 40-60 kg.ha-1 N. Po vyřádkování před plečkováním je možno ještě přihnojit 20-30 kg N.ha-1 v ledkové formě.

Nejlepší předplodinou jsou hnojem hnojené okopaniny, ale také obilniny. Následnou plodinou jsou nejlépe obilniny. Nutná je včasná a kvalitně provedená podmítka. Pro jarní přípravu osivového lůžka stačí dvojnásobné smykování a vláčení. Setí provádíme co nejčasněji, je možné také rané setí hned v únoru. Setí po polovině dubna nezaručuje dozrání v roce výsevu. Hloubka setí je 20-30 mm. Za sucha po zasetí zaválíme. Vhodná šířka řádků je 0,45 m, protože lze použít běžné kultivační nářadí. Výsev činí 10 kg.ha-1. Sejeme přesným secím strojem do jednoduchých řádků. Hustší porosty jsou zpravidla lépe zapojeny a trpí méně zaplevelením. Výškově jsou vyrovnané a vhodné k mechanizované sklizni. Nevýhodou takto uspořádaných porostů je malé proudění vzduchu a náchylnost k chorobám a škůdcům. Ošetření během vegetace spočívá v kypření půdy a ničení plevelů. Po vyřádkování je možné plečkování a okopávka.

Sklizeň a posklizňová úprava

Sklizeň je ztížena velkým množstvím vegetativní zelené hmoty. Sklizeň začíná v době, kdy okolíky prvního řádu mají šedozelenou barvu, jsou nalité a baculaté. V našich podmínkách fenykl dozrává prvním rokem až v říjnu, v dalších užitkových letech v září. Z hlediska sklizně je fenykl těžce výmlatný.

·        Dvoufázová sklizeň: porost nařádkujeme, strniště je vysoké 30-50 mm. Za dva až tři týdny porost sklidíme samochodnou mlátičkou se sběracím zařízením. Vlhkost po výmlatu bývá 20-30 %. Nevýhody dvoufázové sklizně jsou především vysoké ztráty při dvojí manipulaci s porostem a riziko znehodnocení sklizně při delší nepřízni počasí. Výhodou je nižší energetická náročnost na dosoušení.

·        Přímá sklizeň se provádí upravenou žací mlátičkou tak, že seče jen vrchní část porostu s okolíky. Postup sklizně je určován především kapacitou sušárny.

Suší se na roštových sušárnách při teplotě max. 35 °C. Sušení musí proběhnout do 48-72 hodin na vlhkost kolem 10 %. Výnos v roce výsevu je 0,4-0,9 t.ha-1, ve druhém roce
0,6-1,3 t.ha-1 a ve třetím roce 0,2-0,9 t.ha-1.

Silice obsahuje anetol, fenchon a některé terpenoidy. V lékařství je fenykl používán proti kašli a nadýmání, mírní křeče a bolestivé stahy trávicího traktu. Je také vynikající medonosnou plodinou.

3.5.6.3.  Koriandr setý (Coriandrum sativum L.)

Koriandr Obr. 116 Koriandr
Pěstování a využití koriandru je uvedeno v kapitole alternativní olejniny.

3.5.6.4.  Kmín kořenný (Carum carvi L.)

Kmín Obr. 117 Kmín

Botanická charakteristika

Čeleď mrkvovité (Daucaceae), dvouletá rostlina, vytváří silný vřetenovitý, slabě se větvící kořen. V prvním roce se vyvíjí listová růžice, ve druhém roce vyrůstá větvená, hranatá, článkovaná lodyha s přisedlými listy. Dosahuje výšky 0,3-1 m a v době květů bývá zbarvena antokyanem. Drobné bílé květy jsou oboupohlavné a pestíkové. Jsou uspořádány ve středně velkých složených okolících, jejichž délka paprsků je různě dlouhá. Kvítky jsou bez obalu, někdy mají 1-3 štětičkovité lístky. Zakrnělý kalich má 5 zoubků, které se střídají s pěti volnými korunními plátky. Jsou bílé s většinou načervenalými žilkami. Semeník je spodní, dvoupouzdrý se dvěma čnělkami. Tyčinek je pět a při otevření květu vystupují nad květní plátky a dospívají dříve než blizny, takže dochází k opylení cizím pylem. Plod je vejčitá, z boku stlačená, světlehnědá až tmavěhnědá dvounažka, srpovitě zakři-vená a na obou koncích zúžená. Na povrchu je 5 zřetelných žeber a mezi nimi sekreční kanálky.

Pěstování

Kmín je náročný na teplo, vzchází při teplotě 10-14 °C po dobu 14-24 dnů. Citlivý a velmi náročný je na světlo, které v prvním roce podmiňuje tvorbu generativních orgánů. Roste dobře na písčitohlinitých a jílovitých půdách s dostatkem humusu a pH 6-7,5. Dobrý pozor dáváme také na zaplevelení porostu. Zejména pýr svými výměšky zpomaluje růst a vývoj kmínu, ztěžuje předseťové zpracování půdy a sklizeň. Kmín jako podmíněně dvouletá rostlina potřebuje dobrou zásobenost půdy živinami. V průběhu obou vegetačních období hnojíme 120-180 kg N, 62 kg P a 140 kg K na hektar. Dusík se aplikuje v roce výsevu, před setím a v průběhu vegetace (2/3), dále pak po sklizni krycí plodiny u podsevů.

V osevním postupu je nejlépe řadit kmín po hnojených okopaninách, luskovinách a olejninách. Snížená vzcházivost kmínu byla zaznamenána po žitě, rulíku, omanu pravém, šalvěji a kmínu. Jako nevhodné předplodiny se uvádí také jeteloviny a rozorané louky. Pro jarní výsev se provede hluboká podzimní orba za vhodných vlhkostních podmínek. Na jaře se pozemek usmykuje, uvláčí, případně uválí. Jako vhodná krycí plodina se osvědčil bob sklizený v době květů na úsušky nebo senážní oves. Výsev se provádí do hloubky 15-20 mm. Šířka řádků je 0,21-0,25 m pro kulturu bez kultivace. Počítáme-li s meziřádkovou kultivací, volíme řádky 0,3-0,4 m dle rozteče plečky. Výsevek činí 10 kg.ha-1. Po zasetí se provede vláčení a podle potřeby také válení.

Sklizeň a posklizňová úprava

Zrání nastává koncem června až začátkem července. Rostliny se zbarvují červenohnědě a plody světle hnědě. Neopadavé odrůdy se sklízí pro konzumní účely v plné zralosti přímo sklízecími mlátičkami, které je nutno seřídit. Pro osivářské účely se sklízí až po úplném dozrání. Po vymlácení se kmín zbaví nečistot a příměsí a rychle se dosouší na 15 % vlhkost, aby se neznehodnotil. Vhodné jsou sušárny s aktivním větráním a roštové nebo jiné typy sušáren, u kterých teplota nepřekročí 40 °C. K prodeji se kmín balí do papírových nebo textilních pytlů. Výnos semene je 1,2 t.ha-1, průměrný výnos silice je 40 kg.ha-1. Kmínová sláma se zapravuje do půdy. Na 1 t slámy se přidá 12-16 kg N.

Kmín je hlavní kořenící složkou v masném, konzervárenském a lihovarském průmyslu a při výrobě pečiva. Zklidňuje nežádoucí mobilitu žaludku, působí proti nadýmání a kolikám trávicího traktu. Jeho baktericidního účinku se využívá v kosmetice, mydlářství a parfumerii. Semena, sláma i pokrutiny jsou cenným dietetickým krmivem, příznivě působí na metabolismus a celkový zdravotní stav. Nevhodné jsou pro dojnice, neboť v mléce se objeví pavůně. Pro ptactvo jsou jedovatá. Silice obsahuje karvon a limonen. Semena kromě toho obsahují ještě 13-21 % tuku, 36 % dusíkatých látek, 5-7 % popelovin aj. Je velmi dobrou medonosnou plodinou.

 Přehled dalších běžných plodových rostlin viz. tab. 20.
 
Český název
Latinský název
Čeleď
Délka pěstování
Účinné látky
Bedrník
Pimpinella anisum L.
mrkvovité
jednoletý
silice
Brukev černá
Brassica nigra
brukvovité
jednoletá
glykocidy, silice
Fenykl obecný
Foeniculum vulgare mill.
mrkvovité
dvouletý
silice
Koriandr setý
Coriandrum sativum L.
mrkvovité
jednoletý
silice
Kmín kořenný
Carum Carvi L.
mrkvovité
dvouletý
silice
Mák setý
Papaver somniferum L.
mákovité
jednoletý
alkaloidy
Ostropestřec mariánský, obr.2, obr.3, obr.4
Silybum maianum L. gaertn.
hvězdnicovité
jednoletý
flevonocity
Paprika kořeninová
Capsicum anuum
lilkovité
jednoletá
alkaloidy
Pískavice řecká
Trigonella foenum-graecum L.
vikvovité
jednoletá
alkaloidy, slizy
Skočec obecný, obr. 2
Ricinus communis L.
pryšcovité
jednoletý
olej, glykosidy
Durman obecný
Datura stramonium L. lilkovité
jednoletý
alkaloidy, třísloviny
Jestřabina lékařská
Galega officinalis Vikvovité
víceletá
glykosidy

Tab. 20
Přehled dalších běžných plodových rostlin