2.3.4. Lupina bílá (Lupinus albus)

Lupina bílá Obr. 57 Lupina bílá

Původ, rozšíření a využití

Lupina je stará kulturní rostlina, známá již ze starověkého Egypta ze starověkých civilizací. Kulturní typy jsou pěstované a zdomácnělé po celém Středomoří (tab. 13). Původní planý typ (subsp. graecus) roste v jižní části Balkánského poloostrova.

Země

Ploha (ha)

Výnos (t/ha)

Argentina

90

1,44

Australia

1,194,000

1,20

Chile

15,720

2,77

Ecuador

4,100

0,32

Egypt

3,751

1,43

France

11,000

2,18

Greece

100

1,00

Hungary

350

0,71

Italy

3,500

1,42

Lebanon

450

2,22

Lithuania

2,000

1,40

Morocco

21,000

0,67

Peru

9,300

1,02

Poland

8,907

1,26

Portugal

10

1,00

Russian Federation

15,100

1,32

South Africa

11,000

1,06

Spain

13,000

0,75

Syrian Arab Republic

71

1,48


Tab. 13
Světoví producenti Lupiny

Na lupinu se lze dívat jako na plodinu schopnou svými vlastnostmi konkurovat sóje. S pěstováním lupiny bílé nemáme v našich podmínkách velké zkušenosti. Většinou se pěstovala lupina žlutá nebo úzkolistá, které mají vysoký obsah alkaloidů a jejich užití spočívalo především ve formě zeleného hnojení. Na šlechtění lupiny se zejména v zahraničí klade velký důraz. Hlavním cílem je vyšlechtění odrůd lupiny na zrno (obr 58 - lupina zrno), neboť je to zdroj velkého množství bílkovin s vysokým obsahem esenciálních aminokyselin. Perspektivní plodinou je i pro krmivářství. Prokázána byla také důležitost lupiny pro krmení drůbeže i jiných hospodářských zvířat a také jako složky do kombinovaných krmných směsí.
Lupina - zrno Obr. 58 Lupina - zrno

Botanická charakteristika

Synonymum lupiny je vlčí bob bílý. Je to jednoletá bylina z čeledi bobovitých, rodu Lupina, s kůlovitým větveným kořenem. Stonek je 0,30-1,20 m vysoký, řídce chlupatý. Listy jsou 5-7 četné, podlouhle vejčité, svrchu téměř lysé, naspodu chlupaté. Květenství je hrozen 50-200 mm dlouhý. Květy (obr 59-lupina květ) jsou modré až fialové nebo bílé (většinou v kombinaci), krátce stopkaté, lusky ve zralosti nepukavé (obr lupina lusk), 50-100 mm dlouhé, žluté barvy a semena zploštělá, v obrysu téměř okrouhlá, většinou bílá (obr 60-lupina semeno).
Lupina - květ Obr. 59 Lupina - květ
Lupina - semeno Obr. 60 Lupina - semeno
 

Požadavky na prostředí

Nejvhodnější pěstitelskou oblastí je bramborářská a řepařská. Nejméně vhodnou je oblast kukuřičná. Na rozdíl od lupiny žluté, která preferuje půdy písčité s kyselou reakcí, lupina bílá potřebuje půdy spíše neutrální. Délka vegetace je 120-135 dní s dostatkem vláhy v období kvetení a tvorby semen. Lupina bílá je ze všech druhů nejnáročnější na teplo, zejména její pozdní formy. Lze jí však pěstovat i v oblastech chladnějších, díky její odolnosti k nízkým teplotám (-4 až -6 °C). Všechny druhy lupin patří do skupiny dlouhodenních plodin. Nejméně na délku dne reaguje právě lupina bílá, a proto se často řadí k rostlinám fotoperiodicky neutrálním. Kulturní druhy jsou velmi náročné na dostatek vláhy, protože vytváří velké množství nadzemní biomasy. První kritické období z hlediska nedostatku vody nastává při počátečním vývoji, druhé při zakládání a tvorbě vegetativních orgánů. Sucho v době kvetení vede k silnému snížení výnosu zrna i zelené hmoty. Vlhkost půdy má také vliv na chemické složení a tvorbu hlízek. Spolu se zvyšující se vlhkostí klesá i obsah alkaloidů.
Existuje celá řada forem, které mají různě dlouhou vegetační dobu. Ta se váže k zvláštnostem růstu a větvení. Podle těchto ukazatelů lze lupinu rozdělit na tři biotypy - pozdní, středně pozdní a raný. Pro raný biotyp je potřebná suma teplot od výsevu po zrání 2300 °C. Od vzcházení do počátku zrání je to 1900 °C. V době nalévání semen je teplota limitujícím faktorem. Za chladných podzimů semena nedozrají. Tyto skutečnosti bereme v úvahu při zavádění lupiny do nových oblastí. Optimální vlhkost půdy pro lupinu je 70 %. Kvete za 30-40 dní po vzcházení. Období od kvetení do plného zrání je 80-100 dní. V době zrání semena intenzivně přijímají vlhkost. Toto období trvá 10-20 dní v závislosti na podmínkách prostředí.

Agrotechnika lupiny bílé

Pro dosažení vysokých výnosů má velký význam rané setí, hloubka zapravení zrna a norma výsevu. Při raném setí využívá lupina lépe zásoby zimní vláhy. Při setí pozdním dochází i ke zpoždění zrání a sklizně. Pro odrůdu Kyjevskij mutant se doporučuje šířka řádků 0,45 m a rané setí (v době setí jarních obilovin). Výsevek pak činí 0,5 mil. klíčivých zrn na hektar. Při řádcích 125 a 250 mm je to 0,7 mil. klíčivých zrn na hektar.
Lupina velmi dobře fixuje dusík a za příznivých podmínek pro hlízkové bakterie si sama zajišťuje veškerou potřebu dusíku. Je schopna přijímat také těžko rozpustné fosfáty z půdy. Také draslík není limitujícím prvkem.
Dusíkem se hnojí jen na nejchudších půdách v dávce 10-15 kg.ha-1. Fosforečná hnojiva je nejlépe aplikovat k předplodině. Na přímé hnojení před setím je nejvhodnější superfosfát v dávce 150 kg.ha-1. Draslík se dodává v dávce 75-150 kg.ha-1 čistých živin. Vhodná je draselná sůl zapravená do půdy včas před setím. Vápnění, pokud je potřeba, provádíme k předplodině.
Během vegetace se u lupiny projevuje zvýšená citlivost na komplex kořenových a krčkových chorob a náchylnost stonků k mykózám. Nejhůře se projevuje komplex Botrytis- Fusarium- Phoma. Citlivost lupiny se projevila v odumírání rostlin v průběhu celé vegetace. Napadení sklizených semen chorobami je závislé na ranosti. Výsledky četných pokusů a testů naznačují, že účinná je ochrana chemická po odkvětu. Sníží výskyt patogenů na stoncích a zabrání jejich přechodu na lusky a semena. Výnos semen je závislý také na počtu rostlin na jednotku plochy. Z toho důvodu je potřeba zabezpečit vysokou vzcházivost a stabilizaci počtu vzešlých rostlin mořením osiva.
Chladné a deštivé počasí v době zrání může způsobit tzv. „zakonzervování porostu“, což se projevuje stálou vlhkostí semen, i když proces nalévání je již ukončen. Dobrým opatřením je defoliace porostu na začátku, uprostřed a na konci nalévání semen. Dochází tak k vysoušení rostlin, ale na samotný výnos to nemá vliv. Lupina je poměrně odolná k pukání lusků. Po prvních zkušenostech se jako velice účelná ukázala desikace porostu, která zlepšuje rovnoměrnost dozrávání semen na zmlazených větvích a usnadní vlastní sklizeň. Desikaci provádíme v období, kdy je většina lusků hnědě zbarvena. V letech bohatých na srážky je zralost opožděna. Velice důležitým faktorem pro dobrou sklizeň je seřízení sklízecí mlátičky s otáčkami mlátícího bubnu v rozmezí 700-800 ot.min-1, vstupní mezerou koše 16 mm a výstupní 5 mm.
Perspektivy pěstování lupiny bílé a jejího využití jako zdroje proteinů pro výživu lidí i zvířat jsou limitovány délkou vegetační doby a zdravotním stavem současných odrůd. Moderní pěstování lupiny (obr 61 lupina porost) vyžaduje kromě základních agrotechnických opatření také použití herbicidů jako ochranu proti plevelům a moření a očkování specifickými rhizobii. Důležitou roli hraje také dobře seřízená sklízecí technika a dostatečná kapacita pro posklizňovou úpravu a dosoušení semen.
Lupina - porost Obr. 61 Lupina - porost