2.1.4. Bezpluchý oves (Avena nuda L.)

Bezpluchý oves Obr. 11 Bezpluchý oves

Původ, rozšíření a využití

Fylogenetický původ bezpluchého ovsa není dostatečně znám. Předpokládá se, že vznikl spontánní mutací v horských oblastech Číny a Mongolska. Je geneticky blízký pluchatému ovsu setému (Avena sativa L.), za jehož varietu je někdy považován. (Avena sativa var. nudae Mordv.).
Bezpluchý oves je nejvíce rozšířen ve Velké Británii, Kanadě, USA, Chile, Mexiku, Číně a Polsku. V České republice se šlechtí od 2. světové války. Odrůdy Ábel, Adam a Izák ze šlechtitelské stanice Krukanice (Selgen) mají vynikající výnos i kvalitu. V současné době je pěstován na ploše přes 5000 ha. Obilky bezpluchého ovsa se při výmlatu oddělují od plev a pluch, proto je možná jejich přímá konzumace monogastry včetně člověka. Bezpluchý oves je využíván v potravinářství pro výrobu vloček a dalších výrobků (müsli, tyčinky, chléb, pečivo, ovesné polévky, proteinové izoláty, kulinářské oleje, ale i ke kosmetickým účelům) (tab 2). V medicíně je ověřeno příznivé fyziologické působení ovesných diet na organismus i prevence kardiovaskulárních a zažívacích chorob, cukrovky i rakoviny.
Toto působení vyplývá z vysokého obsahu velmi kvalitních bílkovin, tuků, lehce rozpustné vlákniny (b glukany), minerálních látek, antioxidantů i vitamínů (E, B aj.).
V krmivářství je bezpluchý oves vhodný zvláště pro mladá a plemenná zvířata (prasata, drůbež), ale i pro vysokoprodukční dojnice, závodní koně, služební psy). Podíl nahého ovsa v krmných dávkách tvoří 20-40 %.
Frakce (%)
Nahý oves
Pluchatý oves
Vločky
88,6
56
Zlomky (rýže)
0,3
7,3
Pluchy (odpad)
8,0
33,9
Promelek
3,1
2,8
Nečistoty
0
1
Tab 2.

Porovnání výtěžnosti nahého a pluchatého ovsa


Botanická charakteristika

Oves - lata Obr. 12 Oves - lata
Bezpluchý oves (Avena nuda L.) je hexaploidní (42 chromozomů). Je blízký ovsu pluchatému (Avena sativa L.) a kříží se s ním. Oves je dlouhodenní rostlina, pěstují se ozimé i jarní formy. V našich podmínkách ozimé odrůdy vymrzají. Většina odrůd bezpluchého ovsa má mohutnější habitus než oves setý, rozvětvenou a poměrně hlubokou kořenovou soustavu, delší poměrně pružné stéblo, v kolénkách zelené ještě v době dozrávání. Oves má výraznou apikální dominanci. Tvoří 3-5 odnoží, ale jen málo jich bývá plodných. Koeficient produktivního odnožení je jen 1,2. Lata (obr 12-oves lata) bezpluchého ovsa je mohutnější, klásky obsahují 4-10 kvítků, z nichž jsou 2-3 plodné. Plevy a pluchy odstávají a při výmlatu se oddělují. Obilky jsou drobnější (HTZ 26-30 g), hustě porostlé trichomy (obr 13-oves zrno).
Oves - zrno Obr. 13 Oves - zrno

Požadavky na prostředí

Bezpluchý oves je z hlediska agroekologických požadavků náročnější než pluchaté, u nás pěstované odrůdy. Dobré výnosy a kvalitu lze dosáhnout v lepších oblastech bramborářského výrobního typu a přilehlých oblastech řepařského výrobního typu.
Klimaticky ideální oblasti pro pěstování bezpluchého ovsa mají dostatek zimní vláhy, možnost setí ve 2. polovině března, dostatek srážek a relativně nižší teploty v květnu a červenci a naopak málo srážek v době dozrávání počátkem srpna. Vlhký a chladný průběh počasí v době dozrávání je příčinou drobnějšího zrna nižší kvality. Nepříznivé podmínky v době sklizně vedou k jejímu oddělení, zvýšení sklizňových ztrát, ale především ke zvýšení nároku na posklizňové ošetření. Kvalita (mikrobiální kontaminace, porůstání, větší výskyt černých a ztrouchnivělých zrn) i skladovatelnost zrna výrazně klesá.
Bezpluchý oves není tolik citlivý na půdní podmínky jako pluchaté odrůdy. Optimální jsou půdy středně těžké, humózní, s dostatečnou vodní jímavostí, zabezpečující dostupnou vláhu v kritických obdobích.

Agrotechnika bezpluchého ovsa

Zařazení v osevním postupu
Za nejlepší předplodinu bezpluchého ovsa (zvláště v BVT) lze považovat okopaniny (hnojem hnojené brambory, krmná řepa). Vzhledem k vyšší citlivosti ovsa na rezidua triazinových herbicidů v půdě je nevhodnou předplodinou silážní kukuřice, pokud k ní byly tyto herbicidy aplikovány.
V místech s dostatkem vláhy jsou vhodnými předplodinami bezpluchého ovsa jeteloviny (jetel, jetelotráva) nebo zaorané (trvalé) travní porosty. Ještě vyšší je předplodinová hodnota luskovin.
Pokud je oves zařazen po obilninách, je nejvhodnější předplodinou ozimá pšenice setá po okopanině, méně žito. Od obilek bezpluchého ovsa se však těžko oddělují drobné obilky pšenice či žita, proto jsou tyto obiloviny méně vhodnými předplodinami, zvláště v semenářských porostech.
Vhodnější je sled: hnojená okopanina – bezpluchý oves – ozimá obilovina (pšenice). V osevním postupu je fytosanitární působení ovsa na úrovni širokolistých zlepšujících plodin. Dvojí přerušovač sníží výskyt chorob pat stébel i dalších houbových chorob a přinese úspory chemických vstupů.
Bezpluchý oves není vhodné pěstovat po jarním ječmeni. Pěstování ovsa po sobě je nežádoucí vzhledem k nárůstu výskytu háďátek a bzunky ječné a tím výrazného snížení výnosu. Zařazení bezpluchého ovsa jako doběrné plodiny na závěr obilního sledu je příčinou snížení výnosu o více než 20 %. Oves sám má vysokou předplodinovou hodnotu. Jeho zařazení v osevním postupu s vyšším zastoupením obilovin v BVT je nutné.
Bezpluchý oves je vhodnou krycí plodinou pro jeteloviny a vzhledem k vysokému i pevnému stéblu i pro vojtěšku. Je možná jeho sklizeň (jako krycí plodiny) na GPS v mléčné zralosti  nebo při výsevku 90-100 kg.ha-1 i sklizeň na zrno.

Příprava půdy k setí

Po sklizni obilní předplodiny ovsa následuje včas a kvalitně provedená podmítka. Základním opatřením podzimní přípravy půdy je střední orba (0,18-0,22 m) provedená v optimální vlhkosti. Hloubka orby nemá podstatný vliv na výnos ovsa. Podle půdně klimatických podmínek stanoviště je vhodné ověřit možnost ošetření podzimní orby tak, aby jarní předseťová příprava půdy mohla být minimalizována.
Zásadou jarní předseťové přípravy je maximální šetření půdní vláhou. Vzhledem k co nejvčasnějšímu vstupu na pozemek (jakmile to stav půdy dovolí) je vhodné používat lehčí traktory se zdvojenou montáží kol nebo pásové traktory. Drobné zrno bezpluchého ovsa, nižší klíčivost a zvláště nízká vzcházivost vyžadují dokonalou přípravu lůžka. Dobrý přísun vláhy zajistí mělké pevné lůžko 50-60 mm, vyrovnané v příčném profilu.

Setí

Bezpluchý oves sejeme co nejdříve. Kromě využití nižších teplot pro diferenciaci laty - tvorby většího počtu zrn (hlavní výnosový prvek) - je více využita i zimní vláha a omezeno poškození vzrostných vrcholů vzcházejících rostlin larvami první generace bzunky ječné (Oscinella frit). Časné setí je hlavní agrotechnický faktor ovlivňující výnos i kvalitu. Platí staré pořekadlo „Zasej mě, zašlap mě třebas v bláto, přesto budu jako zlato“, které potvrzuje zkušenost, že ovsu neškodí „zamazání“, tj. zasetí do vlhčí půdy.
Bezpluchý oves má velmi citlivý klíček, který se často poškodí a klíčivost klesá až do 75 % (průměrně 85 %). Vzhledem k častému poškození klíčních rostlin (bažanti, havrani) bývá i polní vzcházivost nižší. Protože oves navíc tvoří velmi málo plodných odnoží, je pro zajištění dobrého výnosu třeba vysévat 550 zrn.m-2, tj. podle hmotnosti tisíce zrn (26 až 30 g) asi 160 až 190 kg.ha-1. Oves sejeme do hloubky 30 až 40 mm (na lehčích půdách hlouběji) do řádků 80 až 125 mm.

Výživa a hnojení

Oves má zvlášť dobrou schopnost přijímat z půdy i pevněji vázané živiny. Nejlépe snáší vyšší půdní kyselost. Je však citlivý na nevyváženou bilanci živin, má větší požadavky na obsah K a Mg v půdě. Doporučený poměr základních živin N:P:K pro oves je
1:0,3-0,39:0,83-1,44.

Ošetřování během vegetace

Válení ihned po zasetí zlepší na lehčích sušších půdách klíčení a vzcházení. Optimální rychlost válení je 5-6 km.h-1, druh válce se volí podle stavu půdy.
Při vytvoření půdního škraloupu je možné vláčení od setí do počátku vzcházení, velmi obezřetně, lehkými (síťovými) branami.
Vláčení od fáze 13-14 DC (3-4 lístků) až do fáze 29 DC (konec odnožování) podpoří odnožování a stejnoměrný vzrůst rostlin. Vhodné jsou prutové, případně síťové brány. Optimální pracovní rychlost je 5,5-7,0 km.h-1. Vláčení za vlhka není vhodné. Křehké rostliny po ránu jsou méně odolné proti poškození bránami. Vláčení přispívá ke zlepšení struktury půdy, aerace a tím rozvoje kořenů a zlepšení příjmu živin i k omezení plevelů až o 60 %. Mechanická regulace plevelů má u ovsa přednost před herbicidy. Její účinek je srovnatelný. Vzhledem k relativně vysoké konkurenční schopnosti ovsa vůči plevelům je možné zásahy proti plevelům až do 30 % pokryvnosti plevelů bez vlivu na výnos vyloučit úplně. O použití herbicidů rozhodne bonitace plevelů zbývajících po mechanickém ošetření ovsa (vláčení).
Aplikace morforegulačních přípravků není při pěstování potravinářského ovsa povolena. Vzhledem k vysoké odolnosti nahého ovsa proti poléhání (o 1-2 body lepší než pluchaté odrůdy), není u semenářských porostů (založených na lehčích půdách, nižším výsevkem a hnojených méně dusíkem) nutná. V ostatních případech metodika povoluje při produkci osiva aplikovat ve fázi 31-45 DC dávku 1,5-3,0 (4,0) l.ha-1.
Moření osiva bezpluchého ovsa se běžně neprovádí. Některá mořidla prodlužují dobu vzcházení. Chemická ochrana ovsa proti chorobám není metodickou příručkou povolena.
Nejvýznamnějším škůdcem bezpluchého ovsa je bzunka ječná (Oscinela frit). Ošetření se provádí (podle signalizace) ve fázi 11-12 DC a opakuje se zhruba po osmi dnech ve fázi 20 DC. Většina populace bzunky zůstává na stanovišti zrodu. Proto ošetření proti druhé generaci není u osivových porostů nutné. Při silném napadení se provádí postřik insekticidy. Podle potřeby se opakuje po 14 dnech. U potravinářských ovsů není postřik proti druhé generaci bzunky povolen. Současně s bzunkou jsou regulovány třásněnky a mšice.
Mšice (Aphidea) škodí především šířením žluté virové zakrslosti ječmene. Choroba se projevuje zvýšeným odnožováním, načervenalým až purpurovým zbarvením stébel i listů, někdy nedokonalým vymetáním, snížením výnosu až o 30 %.
Dalšími důležitými škůdci ovsa jsou háďátka. Jejich přemnožení je důsledkem vysokého zastoupení obilovin na půdě, zvláště nedostatečným odstupem pěstovaného ovsa v osevním postupu.

Sklizeň

Sklizeň ovsa (obr 14-oves sklizeň) se provádí na počátku plné zralosti. Optimální vlhkost bezpluchého ovsa při sklizni je 14 až 16 %. V nepříznivém létě je možné sklízet při vyšší vlhkosti zrna 16 až 18 %, ale při výmlatu dochází ke zvýšení ztrát, zvýšení podílu vlhkých nečistot v zrně a většímu poškození obilek. Sklizeň při vlhkosti zrna nad 18 % je možná jen ve výjimečně nepříznivém ročníku. Zrna se hůře oddělují od pluch, mikropoškození výrazně roste, klíčivost osiva klesá pod 80 % i vlivem nevyzrálosti zrn z odnoží, rostou i ztráty při čištění. U sklízecích mlátiček je nutno snížit pojezdovou rychlost pod 3 km.h-1. V těchto podmínkách je vhodné, zvláště při vzrostlém podsevu, zvýšit na nejvyšší možnou výšku strniště a stojící stébla s podsevem sklidit řezačkou následně zvlášť. Zralé či přeschlé porosty není možné sklízet na plný výkon sklízecí mlátičky, i když to stav porostu zdánlivě dovoluje. Je nutné snížit otáčky mláticího bubnu, oddálit koš i snížit otáčky ventilátoru sklízecí mlátičky. Sklízecí mlátička musí být před sklizní bezpluchého ovsa důkladně vyčištěna, zvláště po pluchatém ovsu, pšenici a žitu, jejichž drobná zrna se při čištění velmi těžko oddělují.
Optimální otáčky mláticího bubnu u sklízecí mlátičky jsou 900 až 1000 ot.min-1. Je nutné častěji kontrolovat ztráty nevymlácením a regulovat otáčky ventilátoru čištění.
Sklizeň ovsa Obr. 14 Sklizeň ovsa

Posklizňové ošetření

Okamžitě po sklizni je zapotřebí čištění, odstranění prázdných klásků a jiných nečistot. Získaný odpad (frakce pod sítem 1,5 mm) lze použít po přesušení jako plnohodnotné bílkovinné krmivo pro drůbež, selata a jiné.
Maximální skladovací vlhkost bezpluchého ovsa je 12 %. Při vyšší skladovací vlhkosti dochází ke snížení klíčivosti osiva, žluknutí a hořknutí obilek. Vlhké zrno je třeba okamžitě po sklizni dosušit. V provozních podmínkách se osvědčilo dosoušení ovsa sklízeného při vlhkosti do 15 % aktivním provětráváním neupraveným nebo předehřátým vzduchem na roštech. Při vyšší vlhkosti dosoušíme na sušárnách s nepřímým ohřevem. Pneumatické dopravníky jsou pro dopravu zrna méně vhodné. Ulámané chloupky způsobují ucpávání dopravních cest a sít, která proto častěji kontrolujeme. Větší koncentrace chloupků ve vzduchu může působit obtíže obsluze (ekzémy, dýchací potíže, svědění). Při dlouhodobější práci jsou vhodné respirátory.

Skladování

Osvědčilo se uložení bezpluchého ovsa (zvláště osiva) do výšky 1,0 až 1,5 m ve skladech s možností provětrávání během skladování při zvýšení skladovací teploty (optimum je do 18 °C) a vlhkosti zrna nad 12 %. Při dodržení optimálních podmínek lze bezpluchý oves skladovat až 1 rok (minimálně 6 měsíců), bez zhoršení senzorických vlastností a ztráty klíčivosti. Uložení bezpluchého ovsa do výškových sil nebo vyšších vrstev (nad 2 m) v plošných skladech je méně vhodné. Je možné jen při snížení vlhkosti pod 12 %.