Vrba (Salix)

Rod vrba patří do třídy prvoobalných, řádu jehnědokvětých, čeledi vrbovitých, rostlin dvouděložných. Vrby rostou v mírném a chladném pásmu, vyskytují se však i za polárním kruhem a v subtropech. Jsou domovem v Evropě, Asii, Africe, Americe. Vrba je rostlinou nížin, ale některé druhy rostou i vysoko v horách. Rod vrba má velký počet druhů a mnoho forem, které vznikly křížením. Určování vrb je nesnadné pro jejich velké množství. K určování vrb jsou směrodatné listy a květenství.

Nejrozšířenější druhy vrb:

Vrba košíkářská - konopina (Salix viminalis L.) - patří mezi nejstarší košíkářské vrby. Je rostlinou nížin. Proutí je hladké, pevné, barva lýka tmavozelená, hnědozelená. Dorůstají až 4 m. Dobrá odrůda, která tolik netrpí škůdci ani krupobitím. Kvalita proutí je menší než má vrba americká.

Vrba mandlová - mandlovka (Salix amygdalina L.) - vrba trojmužná - je to středně velký keř. Vyžaduje půdu těžší. Proutí je zelenošedé až zeleno tmavě hnědé, někdy skvrnité. Vadou je malá odolnost proti škůdcům, chorobám a trpí také jarními mrazíky.

Vrba nachová - rakovice, zlatolýč (Salix purpurea L.)- je to keř různé velikosti, nápadný žlutým lýkem. Půdu vyžaduje lehčí. Barva proutí je šedozelená, někdy červená. Větví se málo. Charakteristickým znakem rakovice je, že listy při usychání černají. Je jednou z nejskromnějších vrb na podmínky.

Vrba americká (Salix Americana) - je to druh dovezený do Evropy koncem minulého století. Středně veliký keř. Spodní část prutu je světle zelená, střední část je zelenohnědá a přechází do hnědočervena a vrcholek je tmavohnědý. Dorůstá délky 250 cm. Lze ji charakterizovat jako vrbu nejkvalitnější. Je velmi choulostivá na škůdce a choroby.

Vrba rakytníkolistá (Salix hoppophaifolia Thuill) - je to kříženec vrby košíkářské a mandlové. Dorůstá v nevysoký keř se žlutozelenou nebo až hnědočervenou kůrou. Je to velmi dobrá košíkářská vrba. Trpí většinou pouze listovými chorobami.

Vrba křehká (Salix fragilis L.) - je to strom se světlými, šedozelenými větvemi. Bývá zaměňována za vrbu vílou.

Vrba bílá - potočnice (Salix alba L.) - roste hojně podél toků v nízkých polohách. Dorůstá výšky 25 m. Je to nejznámější vrba pěstovaná jaké hlavatice. Má mnoho odrůd. Používá se na hrubší košíkářské práce.

Vrba ostrolistá (Salix acutifolia) - pochází z východní Evropy. Je méně úrodná. Používá se jako přípravná dřevina při zalesňování. Technická vrba.

Další známé vrby: vrba lýkovcová, vrba jíva - rokyta. vrba drsná, vrba popelavá atd.

Nepotravinářské využití

Vrba je důležitým hospodářským činitelem pro své mnohostranné využití v košíkářském průmyslu a v různých jiných hospodářských odvětvích např. pro energetické využití fytomasy. Z vrby lze vyrábět řadu výrobků. Základním materiálem pro výrobu košíků a košíkářských  výrobků je vrbové proutí, pěstované kulturně v prutnících - vrbovnách. Silné proutí tzv. palice se používají na výrobu nábytku, obručí v průmyslu barvířském, cukrovarnickém, na násady a jiné potřeby. Při regulaci řek slouží na upevnění břehů, násypů, strání a velmi dobře se hodí jako remízky pro zvěř.

Technologie pěstování vrby:

Vrbu lze rozmnožovat dvojím způsobem. Generativním způsobem a vegetativním způsobem. Přesto je celkově nejvíce používáno k samotnému pěstování rozmnožování pomocí vegetativní části - prutem.

K pěstování vrby se hodí pozemky v nížinách, které nepřicházejí v úvahu pro pěstování jiných plodin. Nejlépe na půdách hlinitých a hlinitopísčitých, které jsou i v létě dostatečně vlhké. Nesmí to však být pozemek zamokřený s vysokým stavem spodní vody, protože kořeny nesmí být stále ve vodě, musí mít k nim přístup vzduch. Příliš vlhké stanoviště se musí proto alespoň jednoduše odvodnit prokopanými příkopy. Vrba se ovšem může sázet i na jiných pozemcích, nevhodné jsou hlavně prudké svahy. Dáváme si také pozor na pozemky přehnojené splavením hnojiv z okolí. Proutí pak vyroste dlouhé, ale také silné a nedá se použít ke zhotovování menších košíků.

Pěstování zejména pomocí řízků

Podzimní příprava půdy

Lze použít zeleného hnojení pomocí vikvovitých rostlin, které dobře poutají vzdušný dusík. Dále lze pohnojit pozemek chlévskou mrvou v dávce 40 t na ha. Uplatníme hlubokou orbu a dbáme na dobře zaklopené brázdy. Orbou se na povrch dostanou vajíčka škůdců, choroboplodné zárodky atd., které částečně zničí mráz. Na jaře se působením slunečních paprsků struktura hrubých brázd změní na drobtovitou.

Jarní příprava půdy

Na jaře začínáme hned po oschnutí vrchní vrstvy půdy. Pozemek se převláčí na koso přes hřebeny brázd, potom se smykuje, aby se plocha pozemku co nejvíce srovnala. Půda musí být dobře propracovaná do hloubky 20 cm, aby se snadno zatloukaly řízky - vrbové sázenky. Včasnou přípravou půdy na jaře zajistíme pro budoucí prutník dostatek vláhy během vegetace. Musíme si uvědomit, že zakládáme prutník na několik let. Pokud možno, vyhýbáme se orbě na jaře, protože se ztrácí zimní vláha, půda dostatečně neslehne a vrbové řízky v ní pak vysychají a po slehnutí jsou obnažené, vytažené babky.

Příprava vrbových řízků

Má-li prutník dávat dobrý výnos, musí být sadbový materiál zdravý. Řízky řežeme z proutí sklizeného v době vegetačního klidu (prosinec - únor). Proutí vybíráme podle odrůdy, kterou chceme pěstovat, a podle barvy charakteristické pro zvolený druh vrb (uvedeno níže). K vegetativnímu rozmnožování nevybíráme materiál rozvětvený. Vytříděný materiál ukládáme v chladnu, nejlépe v suchém sklepě, kolně apod. Zabraňuje vysychání proutí.

Stříhání řízků

Vrbové řízky stříháme co nejtěsněji před výsadbou, aby nevysychaly. Tlustou spodní část odstřihneme a ze střední části nastříháme řízky 20-25 cm dlouhé 1 cm nad vrchním očkem. Kratší řízky používáme v mokrých půdách, delší řízky 25 cm dáváme do půd sušších. Před výsadbou je uložíme na stojato do chladna a sucha spodní částí do písku nebo zeminy, aby nevysychaly.

Výsadba prutníku

Pro výsadbu prutníku je důležitý spon. Řídíme se bonitou půdy. V dobrých půdách sázíme hustěji, v horších půdách nebo ve špatných půdách volíme spon řidší. Uvažujeme i růstové vlastnosti vrb. Bujně rostoucí vrby (konopina, mandlovka) sázíme do sponu 60 x 10 cm, středně bujné (americká, rakytníkolistá) sázíme do sponu 60 x 12 cm a slabě rostoucí vrby (rakovice, červená) do sponu 60 x 5 cm a více. Vzdálenost řádků volíme 50-60 cm pro snadnější kultivaci strojem. Při hustém sponu se proutí nevětví, vyrůstá štíhlé a rovné a naopak. Při výsadbě prutníku je nutno počítat s úhynem sazenic 15% a vznikem mezer v řádcích.

Doba výsadby  prutníku

Nejvhodnější je časné jako, při pozdější výsadbě bývají řízky dosti narašené. Když se z oček řízku již vytvoří větvičky a po délce řízků vyrůstají kořínky, které se při výsadbě ulamují, vrbové sazenice je oslabena a pomalu se rozvíjí. Teplé jarní větry způsobují vysychání řízků. Proto sázíme do kypré, dobře zpracované půdy, jen částečně oschlé. Prutník se dá vysazovat i na podzim, a to v případě, když pozemek na jaře bývá zaplavován vodou a výsadba prutníku by byla pozdní. Při podzimní výsadbě prutníku je nebezpečí nadzvednutí řízků mrazem, proto zatloukáme hlouběji do země.

Sázení

Vlastní sázení je za kovovými bodci, kde jeden pracovník dělá vpichy do půdy a druhý pracovník do připravených otvorů ihned sází řízky očky nahoru, než se sesype půda. Tento způsob je nejšetrnější a nejkvalitnější s malým úhynem sazenic. Na dobré výsadbě, přípravě pozemku a sadby před výsadbou velmi záleží, protože prutník je zakládán na 15 a více let. Existují také další způsoby výsadby, ale jsou málo šetrné a tudíž nevyužívané.

Ošetřování prutníku během vegetace v prvním roce

Jakmile jsou znát řádky, plečkujeme. ©ířku nožů plečky seřídíme tak, aby nepoškodila vrbové sazenice. Díky nebezpečí v podobě plevelů ošetřujeme prutník nejen v prvním roce vegetace, ale i v dalších letech. Plečkujeme nejméně 2-3 x během vegetace. Udržujeme bezplevelnost až těsně u rostlin. Již prvý rok vyženou sazenice pruty, ale ty ještě nejsou vhodné k pletení. Musí se však sklidit - v prvém roce ostříhat (v zimě). Proutí se stříhá a od druhého roku řeže až u země, kde vznikne pahýl - babka, která každý rok znovu obroste.

 

Hnojení:

V době vegetace proutí odčerpává značnou část živin, které jsme před výsadbou dodali. Jestliže prutník není přihnojován pravidelně, velmi rychle slábne, proutí nevyzrává a je lámavé,  i když doroste do obvyklé délky. Proutí přihnojujeme nejméně jednou za dva roky. Jednou za 3-4 roky vápníme, snižujeme kyselost půdy a podporujeme bakteriální činnost. Fosfor a draslík působí příznivě na vyzrávání pletiv. Dostatek těchto živin zajiš»uje kvalitu proutí. Nadbytek dusíku naopak způsobuje sice rychlý a velký růst proutí, ale to je celkově nevyzrálé,. Dusíkem se nemusí šetřit v přestárlém prutníku. Prutník přihnojujeme časně z jara po sklizni nebo na podzim. Lze hnojit chlévskou mrvou v dávce 30-40 kg na ha. Chlévská mrva musí být dobře proleželá a musí se dostatečně zapravit do půdy, aby se dobře rozkládala a působila na kořeny rostlin.

Generativní rozmnožování semenem:

Květenství - kočičky - se začíná vyvíjet záhy z jara. Většina vrb kvete v dubnu (menší množství v březnu) nebo květnu. Květní pupeny časně kvetoucích vrb jsou podstatně větší než listové. Květy jsou bez okvětních plátků,  sestavené v jehnědy, porostlé šedavými chloupky. Jehnědy jsou zprvu přisedlé, později na krátkých stopkách. U pestíkových květů se později prodlužuje stopka, bývá na ní i několik lístečků. Prašníkové květy samčí obsahují tyčinky, pestíkové květy (samičí) mají jen pestíky. Vrba patří k rostlinám dvoudomým. Někteří škůdci způsobují změnu pohlaví (viry, roztoči, houby). Bývá tomu často u tzv. smuteční vrby. Opylování vrb se děje hmyzem. Můžeme provádět i umělé opylování. Semeník se po opylení začíná přetvářet v tobolku, která se po dozrání začíná rozevírat a ochmýřené semeno se dostává ven. Klíčivost ihned po dozrání semene je dobrá, vydrží však   sotva 7 dní.

Umělý výsev je velmi obtížnou záležitost. Semeno se vysévá na připravený záhon nebo pařeniště, do jemné naplaveniny písčitohlinité půdy. Do promáčeného záhonu se zapichují větvičky z opylených samičích rostlin, na jejichž tobolkách se počíná ukazovat chmýří, což je známka dozrání semene. Chmýří nasaje vodu, ztěžkne a přilne k půdě. Po vysemenění větvičky odstraníme. Asi za 2 dny lze pozorovat klíčení. Půdu stále udržujeme ve vysoké vlhkosti, klíční rostliny mírně stíníme, aby je nespálilo slunce a odplevelujeme. Do podzimu dosáhneme vzrůstu 10-30 cm. V příštím roce na jaře, jakmile půda oschne, přesazujeme rostliny na dobře připravený pozemek do sponu 15x60 cm. Do příštího podzimu dosáhnou rostliny výšky asi 1 m. Proutí seřežeme a potom ošetřujeme obvyklým způsobem. Z vyklíčených jedinců jen málo vzejde, proto se v široké praxi používá rozmnožování vegetativní.

Nejobávanější škůdce vrboven, rozšířený především na Moravě je krytonosec olšový. Proutí je po napadení zcela znehodnoceno. Dalšími škůdci jsou: zobonoska, pilatky, tesařík pižmový, tesařík dvojtečný, pěnodějka, můrka vrbová, bekyně velkohlavá, sadař jívový, topoláři, mandelinky, dřepčíci, drátovci roztoči apod.

Z chorob je třeba uvést hlavně rez, kterou způsobují různé druhy rodu Melanospora. Mezi další známé choroby patří např. tetovička vrbová, svraštělka vrbová, strupovitost, dehtovka velká a boulovitost. Jediná známá ochrana proti všem škůdcům a chorobám je  chemická ochrana.

Sklizeň:

Proutí se sklízí v době vegetačního klidu po opadu listu. Většinou je to období listopad - březen, podle klimatických podmínek. Může se sklízet po celou zimu, pokud nejsou babky pod vysokou vrstvou sněhu. Sklízejí se všechny jednoleté výhonky na babce. V nově vysazeném proutníku to bývají jeden až dva výhony, nevhodné pro jemnější košíkářskou práci. Jednoleté výhony seřezáváme těsně u země, abychom nepoškodili babku. Řez musí být krátký, šikmý a hladký. Proutí řežeme sklízecími noži - šnicary, které mají řeznou část srpovitě zahnutou a nůž má delší rukoje». Řežeme-li proutí výše nad babkou, vzniknou předčasně vytažené babky a zvětší se plocha pro zimoviště škůdců. Sklizeň se v poslední době mechanizuje upravenými žacími stroji s rovnou žací lištou. Přesto se po sklizni musí babky upravit ručně. Nařezané proutí se svazuje do otepí. Výjimečně se provádí sklizeň v době vegetace, která se volí tehdy, naroste-li proutí tlusté a dlouhé a potřebujeme pro příští rok proutí slabší.

Proutí se dále vaří průměrně 4-6 hodin a poté chladí. Proutí se poté loupe a dále zpracovává např. mízuje, suší, dosouší a skladuje ve vzdušných skladovacích prostorech na dřevěných podlážkách asi 30 cm nad podlahou, aby pod skladovaným proutím proudil vzduch a materiál neplesnivěl.

Ekonomika

Další informace:

http://www.enviweb.cz/?secpart=puda_archiv_eifdd_en_

Shrnutí a vývoj situace výmladkových plantáží rychle rostoucích dřevin pro produkci biomasy v ČR a ve ©védsku