Řepka olejná (Brassica napus L. var. Napus)

     Řepka olejná patří do čeledi brukvovitých – Brassicaceae. Jde fylogeneticky o velmi mladý a dosud značně proměnlivý a vitální druh, který vznikl křížením brukve zelné a brukve řepice.

     Původní výskyt řepky je vázán na středomoří, kde jsou také lokalizovány brukev zelná a řepice. Řepka se pěstuje ve dvou poddruzích: B. napus L. subsp. napus – brukev řepka olejka a B. napus L. subsp. Rapifera Metzger – brukev řepka tuřín – kolník(VA©ÁK a kol., 2000). Řepka se pěstuje ve formách : jarní a ozimá řepka. Ozimý typ má výrazně užší areál rozšíření.

     Pěstování řepky na našem území se předpokládá již v 8. – 10. století. V období středověku nalezla semena řepky uplatnění pro výrobu olejů na svícení a mazání či pro mydlářství. V Čechách se její pěstování ujalo hlavně v letech 1820 – 1839 a ve velkém rozsahu je pěstována od roku 1942  (VA©ÁK a kol., 2000). Od roku 1974 se plochy ozimé odrůdy řepky s minimálním obsahem kyseliny erukové začaly rychle šířit. Podařilo se zjednodušit pěstování, podstatně zvýšit výnosy a zásadním způsobem změnit kvalitu olejů, která vyhovuje nárokům zpracovatelům a potravinářů. Po roce 1990 se začala řepka uplatňovat jako energetická surovina a od roku 2000 se stala nejvýznamnější exportní komoditou rostlinné výroby ČR. Z toho důvodu se za období 1989 – 2000 plochy řepky zvětšily asi o 350% a mají tendenci dále narůstat, k čemuž přispívá i velmi dobrá prodejnost (VA©ÁK a kol., 2000).

Řepka je velmi významnou a ceněnou plodinou. Patří k nejdůležitějším olejným rostlinám.  Řepka se řadí mezi 10 nejvýznamnějších plodin světa (VA©ÁK a kol., 2000).

Produkce 10 hlavních olejnin ve světe dle FAO

Období

Produkce celkem

 (mil. tun za rok)

Podíl řepky na produkci

(%)

1961 – 1965

96

4,5

1979 – 1981

179

6,2

1983 – 1985

198

8,3

1995

243

10,2

2000

295,9

14,2

     Ozimá řepka má v našich podmínkách vegetační dobu 300 až 340 dnů, nejčastěji 320 až 330 dnů.

     Nadzemní část ozimé řepky se objevuje ve dvou proměnách: v podzimní fázi listové růžice (fáze vegetativní) a v jarní fázi prodlužovací (fáze generativní).

     Semeno řepky začíná klíčit při teplotě +1°C, kořeny rostou již při +2,9°C a nadzemní biomasa při +5°C. Rostliny se sílou kořenového krčku nad 8 mm odolávají v půdě i opakovaným holomrazům do –20°C. Jarovizace probíhá u mladých rostlin v rozmezí 2 – 8°C po dobu 30 – 60 dnů (VA©ÁK a kol., 2000).

     Řepka je druh fakultativně cizosprašný s velkým podílem opylení vlastním pylem (STEHLÍK, 1981).

        Řepka vytváří kořen s velkým množstvím postranních větví. Hloubka zakořeňování se udává v rozmezí 110 – 312 cm. Dolní listy ve fázi listové růžice jsou řapíkaté, lyrovitě zpeřené, modravě ojíněné. Lodyžní listy jsou přisedlé a poloobjímavé, mladé na rubu řídce chlupaté, prostřední a horní jsou lysé, zubaté nebo celokrajné. Lysá lodyha vyplněná dření je 120 – 150 cm vysoká, ale dosahuje výšky i 2 m. lodyha se v horní části větví. Hroznovité květenství je od počátku vývoje prodloužené, kališní lístky odstálé, korunní plátky zelenožluté, bledě žluté až sytě žluté. Plodem řepky je šešule, skládající se ze dvou chlopní a blanité přepážky uprostřed. ©ešule je hladká, válcovitá, 5 – 10 cm dlouhá Zralá snadno puká (HUDÁK a kol., 1986). Semena jsou nepravidelně kulatá, červenohnědá až modročerná, 1,5 – 2,8 mm dlouhá (STEHLÍK, 1981).

Nepotravinářské využití řepky

     Řepka je surovina pro výrobu oleje, kdy odpadem jsou pokrutiny. Biomasa se využívá jako zelené či hnojení, zdroj obnovitelné energie (VA©ÁK a kol., 2000). Je také významnou medonosnou plodinou.

Zhruba 10 % produkce řepkového semene se zpracovává v chemickém průmyslu – oleochemii. Rozkladem olejů a tuků, hydrolýzou nebo alkoholýzou se získává glycerol (představuje 11 % výtěžku  při štěpení olejů), vyšší mastné kyseliny, jejich soli a estery, vyšší mastné alkoholy a aminy, oligomerní mastné kyseliny. Tyto se pak využívají při výrobě plastických hmot, pryskyřic, laků, emulgátorů, umělých vláken, mazacích prostředků, farmaceutických výrobků a v kosmetice. Složení mastných kyselin v  řepkovém semeni lze šlechtěním významným způsobem měnit, a to dává oleochemii do budoucna velké možnosti ( viz tabulka  ).

Olejnatost a složení mastných kyselin ozimé řepky

Typ řepky

Olejnatost

(%)

Mastné kyseliny (%) - počet uhlíků : počet dvojných vazeb

palmitová

C16:0

stearová

C18:0

olejová

C18:1

linolová

C18:2

linolenová

C18:3

eruková

C22:1

eruková

47 - 50

3 - 4

0,5 - 1

8 - 23

11 - 16

6 - 11

41 - 54

bezeruková

45 - 47

4 - 5

0,5 - 1

23 - 40

24 - 31

10 - 15

0 - 5

dvounulová

45 - 48

4 - 5

0,5 - 1

23 - 40

24 - 31

10 - 15

0 - 5


V průměrném roce bývá sklizeno celkem cca 900 tis. t řepkových semen, což odpovídá obsahu cca  400 tis. t řepkového oleje. Při potřebě cca 160 tis.t / rok oleje pro potravinářské účely je nutné ostatní množství vyvést, nebo zpracovat na nepotravinářské výrobky. Vzhledem k rostoucím požadavkům na ochranu životního prostředí nabývá prvořadého významu výroba ekologického paliva tzv. bionafty, tj. metylesteru řepkového oleje (RME), a různých biologicky degradovatelných maziv a hydraulických kapalin. Pro výrobu 100 tis. tun RME v České republice se počítá s ročním zpracováním řepkových  semen v množství 300 tis. tun.

Rostlina je také významnou " medonosnou" plodinou.

Technologie pěstování řepky

     V systému střídání plodin má řepka mimořádné postavení, což je dáno trojicí nejvýznamnějších přínosů. Dodání organické hmoty do půdy a její mikrobiální oživení, výrazné antifytopatogenní působení a tvoření drobtovité struktury půdy s vynikajícími fyzikálními vlastnosti. Pro tyto vlastnosti se řepka považuje za vynikající přerušovač obilních sledů (VA©ÁK a kol., 2000).

     Řepka se po sobě nesnáší z důvodu výskytu řady chorob i škůdců. Při změně typů řepky, nebo při přemnožení odrůd, zvláště hybridních je také nutno zvolit velký časový odstup, nebo» zaoraná semena řepky přežívají jako klíčivá v půdě běžně 5 let výjimečně až 21 let. Časový odstup by měl minimálně 4 roky při běžném pěstování, minimálně 5 let při množení řepky a přechodu na kvalitativně odlišné typy, nejlépe až 20 let při množení linií pro výrobu hybridního osiva.

Nejvhodnější předplodiny pro řepku jsou rané brambory a raná zelenina, ozimé směsky, a to zvláště pro horské podmínky, kde se řepka seje počátkem srpna, jarní směsky a pícniny sklizené v červenci, kmín či hrách. Přijatelné předplodiny jsou obiloviny, hlavně ozimá pšenice a ozimý ječmen, případně ozimé žito či tritikale. Jsou předplodinami asi 90% porostů řepky. Základním požadavkem je, aby zvolená předplodina umožnila výsev v srpnovém agrotechnickém termínu i v nepříznivých letech.

     Problematickou předplodinou je jarní ječmen. Zanechává půdu nestrukturní, poškozenou vodní, větrnou i sluneční erozí a chudou živinami. Do stejného osevního postupu s řepkou by neměla být řazena hořčice, mák, len, řepa, většina zelenin (VA©ÁK a kol., 2000).

     Tradiční způsoby půdy k ozimé řepce je založeno na dobré podmítce do hloubky kolem 10 cm, bezprostředně po sklizni předplodiny. Podle potřeby se podmítnutá půdy může ošetřit válením a vláčením. Následuje středně hluboká se»ová orba, kterou mohou být zapravena do půdy fosforečná a draselná hnojiva a hnůj.

     Pro předse»ovou přípravu půdy mohou být použity kombinátory (kompaktory) nebo stroje s aktivně poháněnými pracovními orgány. U posledně jmenovaných strojů je výhodné jejich spojení se secími stroji (HŮLA a kol., 1997).

     U této minimalizační technologie zpracování půdy je vynecháno hlubší zpracování půdy orbou a půda je zpracována podmítači do hloubky 8 – 12 cm. Pozemek má být podmítnut co nejdříve.

     Pokud je po podmítce povrch nerovný, nebo nejsou posklizňové zbytky, sláma a plevy dobře rozmístěna, je možno podmítnout i dvakrát, vždy šikmo na směr řádků. Podmítku při značné nerovnosti i usmykovat a velmi rozšířené je zejména v sušších podmínkách válení podmítek.

     U minimalizačních technologií se ke zpracování půdy používají radličné podmítače a častěji talířové podmítače a brány (VA©ÁK a kol., 2000).

     I při zakládání porostů ozimé řepky mohou najít uplatnění úsporné technologie spojující mělké kypření povrchu půdy do hloubky setí se setím. Přímý výsev se zpravidla neobejde bez použití herbicidů před setím. Pravidlem bývá v tomto případě i zvýšená dávka dusíku (HŮLA a kol., 1997).

     Výsevek má zajistit počet rostlin na jaře v rozmezí 30 – 80 ks.m-2. Optimální počet rostlin by měl být 40 – 60 ks, pro intenzivní technologii 30 – 40 ks.m-2.          Doporučuje se nakoupit kalibrované a mořené osivo řepky kombinací insekticid/fungicid. Kalibrace na velikost 2,0 – 2,2 mm snižuje množství slabých – plevelných – rostlin řepky a zvyšuje výnosy (VA©ÁK a kol., 2000).

     Při vlastním výběru odrůdy jsou rozhodující zejména výnos semene, obsah glukosinolátů, odolnost proti vyzimování, chorobám a poléhání. Zásadně je třeba volit pouze ty odrůdy, které jsou registrované (BARANYK, 1994).

     První hybridní odrůdy řepky ozimé byly přihlášeny koncem 90. let. Vyšší obsah glukosinolátů (GSL) v osivu hybridů nekoresponduje s obsahem ve sklizni. Ve sklizeném semeni dochází k poklesu obsahu GSL podle odrůdy až na téměř 1/3 původního množství.

Doporučené termíny výsevů a N hnojení podle výrobních typů „OO“ typy řepek

Výrobní typ (VT)

Termín výsevu

Výsevek 1)

kg. ha-1

Předse»ová dávka N

kg. ha-1

Kukuřičný a řepařský

25. – 31.8.

(2) 4 – (6)

0 (20)

Obilnářský

20. – 25.8.

(2) 4 – (6)

0 (20)

Bramborářský

15. – 20.8.

(2) 5 – (7)

0 – 20

Pícninářský

10. – 15.8.

(2) 5 – (7)

2

1) Při výsevu před (po)  agrotechnickou lhůtou se snižuje (zvyšuje) základní výsevek 4 kg/ha pro kukuřičný, řepařský a bramborářský VT o 1 kg až 2 (resp. až 5) kg osiva na 1 ha. Při předčasném (opožděném) výsevu se v pícninářském VT snižuje 5 kg výsevek o 1 kg.ha-1, resp. zvyšuje při opožděném setí na 7 kg.ha-1. Výsevek 6 kg.ha-1 se volí při nebezpečí fytotoxicity herbicidů.

Nejobvyklejší meziřádková vzdálenost činí v současné době 12,5 cm (úzké řádky) a 21 – 25 cm (střední řádky). Ve vhodných podmínkách se uplatňují i široké řádky (37,5 – 45 cm).

Hloubka výsevu činí 1,5 – 2 cm. Hlubší výsev (2,5 cm) volíme na suchých a lehčích půdách při použití fytotechnických herbicidů (VA©ÁK a kol., 2000).

Podzimní vegetace řepky má končit s listovou růžicí s více než 10 listy, kořenovým krčkem o průměru vyšším než 8 – 10 mm, hmotností nadzemní biomasy 1,4 – 1,8 kg.m-2 a mohutným kůlovým kořenem delším než 15 – 20 cm a hmotností sušiny kořenů nad 30 g na m2. Růst listů ustane při teplotách kolem 3 – 5°C a růst kořenů při půdních teplotách okolo 2 – 3°C.

Objevení se bílých kořínků je signálem jarní obnovy vegetace. Kořenový systém regeneruje při +2,9°C, většinou v první dekádě března. Toto období je agrotechnicky nejvhodnější pro regenerační hnojení  (VA©ÁK a kol., 2000).

Optimální a reálná struktura výnosových prvků řepky ozimé

Výnosový prvek

Optimum (požadavek)

Převládající skutečnost

Počet rostlin (ks.m2)

40 – 60

60 – 80

Počet šešulí na rostlinu (ks)

150 – 200

80 – 100

Počet semen v šešuli (ks)

18 – 22

15 – 20

Hmotnost tisíce semen (g)

5

4,5 – 5,5

Teoretický výnos (t/ha)

5,4 – 13,2

 3,2 – 4,4

Sklizňové ztráty (%)

2 – 3

5 – 20

Dosažitelná produkce (t/ha)

7 - 8

2,7 – 3,0

(BARANYK, 1994)

     Řepka patří díky svému plynulému počátečnímu vývoji a malým vzdálenostem mezi řádky ke konkurenčně silným plodinám. Přesto se v mezerách, vzniklých např. po vymrzlých rostlinách, objevují plevelné rostliny (VA©ÁK a kol., 2000).

     Mezi nejčastěji se vyskytují plevele v řepce patří vytrvalé plevele jako pcháč oset a pýr plazivý a dále rozrazily, kokoška pastuší tobolka, heřmánky, svízel přítula, hluchavky, ptačinec a výdrol obilovin.  Výskyt těchto plevelů způsobuje komplikace při sklizni, vyšší náklady na vyčištění od semen plevelných rostlin, snížení olejnatosti apod. Na rozdíl od jiných plodin však nezpůsobuje ztráty na výnosech.

     Významným agrotechnickým opatřením pro regulaci plevelů je provedení podmítky do maximální hloubky 10 cm bezprostředně po sklizni obilniny, úklid nebo rozptýlení slámy se současným uválením v jedné operaci. Za příznivých podmínek se osvědčilo provést podmítku dvakrát.

     Obecně platí zásada, že v podnicích s větší plochou pěstované ozimé řepky by měly být podle podmínek použity 2 – 3 technologické postupy ošetření proti plevelům (VA©ÁK a kol., 2000).

            Choroby mohou snížit výnos o 20 – 50%. Na řepce je celosvětově popsáno 71 mikroorganismů, jež mohou vyvolat onemocnění rostliny. Z hlediska ekonomického i  ekologického je žádoucí maximálně snižovat vstupy chemického ošetření (VA©ÁK a kol., 2000).

Choroby řepky s doporučeným ošetřením v době dlouživého růstu a tvorby poupat jsou formová hniloba, plíseň šedá, plíseň zelná. Závažné choroby řepky s doporučeným ošetřením v době květu jsou hlízenka obecná, čerň řepková.  Choroby s narůstajícím významem v ČR - verticiliové vadnutí, padlí, cylindrosporiosa řepky.

        ©kůdci napadají ozimou řepku po celý rok. Jednotlivé druhy však škodí vždy pouze v určitých fenofázích ozimé řepky.

     Nejpočetnější je skupina škůdců vzcházejících rostlin až do fenofáze přízemní růžice listů (VA©ÁK a kol., 2000).

     V podmínkách střední Evropy se na řepce může vyskytovat celkem asi 57 druhů škodlivého hmyzu. Z toho proti 12 druhům se provádí pravidelná nebo občasná chemická ochrana, 13 druhů jsou škůdci potenciální, kteří za určitých podmínek mohou způsobit hospodářskou škodu a zbylých 32 druhů jsou náhodní škůdci.

     V oblastech s velkou koncentrací můžeme očekávat přemnožení dřepčíka olejkového, slimáků, pilatky řepkové, krytonosců, blýskáčka řepkového, bejlomorky kapustové, mšice zelné. Ve srovnání s ostatními škodlivými činiteli, škůdci řepce způsobují největší ztráty (HANI, 1993).

Pro zvýšení zimovzdornosti, zpomalení dlouživého růstu nadzemní hmoty a posílení růstu kořenů, zkrácení a zpevnění stonku, zvýšení počtu a velikosti nasazených generativních orgánů a omezení jejich redukce, ke sjednocení rozdílného zrání stonků a šešulí, zmenšení  pukání šešulí a pro vysušit nežádoucí zelené části porostu lze aplikovat regulátory růstu, dozrávání a desikanty. K dispozici je řada přípravků, které se vhodně doplňují: regulátor zrání Harvarde s výrazným sušícím účinkem, přípravek Spodnam na zlepšení mechanické pevnosti šešulí, Basta a Roundup s pozvolnými desikačními účinky a velmi razantní desikant Reglone (VA©ÁK a kol., 2000).

     Správnou technickou přípravou na sběr a dobrou organizací všech sklízecích úkonů je možné sběr semen řepky uskutečnit se ztrátami nepřesahujícími 5%.

     Z hlediska vhodného momentu začátku sklizně je velmi významná rovnoměrnost dozrávání a celková vyrovnanost porostu (VA©ÁK a kol., 2000).

     Řepka dozrává podle oblasti koncem června a v první polovině července. Sklízet se musí pečlivě, protože odspodu nestejnoměrně dozrává a šešule lehce pukají. Proto je důležité správně stanovit dobu sklizně (HUDÁK, MUMSTÝŘ, ©KALOUD, 1968).

     Nejvhodnější doba pro sklizeň ozimé řepky nastává tehdy, když je většina šešulí tmavě žlutě zbarvena, semena jsou lesklá a tmavá a při pohybu v šešulích chrastí. Podíl zelených semen na průřezu děloh nemá být větší než 3 – 5%, lodyhy až do výšky větvení bývají často ještě zelená (BARANYK, 1994). ®ádoucí je však, aby se sběr uskutečnil v průběhu 5 – 7 dní, přičemž požadavek ne vlhkost semen v tomto případě je max. 12% (VA©ÁK a kol., 2000).

     U čistých a nezmladěných porostů se osvědčilo aplikovat 18 – 20 dní před sklizní přípravek Harvade 25 F. Cílem je snížit sklizňové ztráty a snížit vlhkost, snížit náklady na sušení, ale i udržení olejnatosti na vysoké úrovni. Velmi rozšířený a spolehlivý je přípravek Basta 15 SL, který se aplikuje asi 10 – 14 dní před sklizní.

     Řepka patří k produktům, kde o kvalitě často rozhoduje posklizňové ošetření. Kvalita je dána ukazateli: vlhkost max. 8%, nečistoty do 2%, max. 2% kyseliny erukové, max. 25 μmol glukosinolátů na 1 g semene a olejnatost vyšší než 42%.

     Předčištění lze na nepříliš vlhkém a z pole celkem čistém produktu vynechat. Pro materiál s vyšším stupněm znečištění je i pro předčištění nutná sí»ová čistička. Lze použít běžné obilní čističky, které mají vybavení sít pro řepku. Úprav vlhkosti ozimé řepky na požadovanou hodnotu 8% je nejnáročnější operací posklizňového ošetření. Jedinou reálnou metodou je teplovzdušné sušení, při kterém se mohou zhoršit biologické a chemické užitné vlastnosti produktu.            Skladování vlhkost by měla být 10% a pro kratší dobu a chladné semeno i 12%.

Ekonomika

     Řepka patří mezi konkurenceschopné komodity českého zemědělství. Zvyšující se poptávka po semeni řepky olejné na domácích i zahraničních trzích umožňuje pěstitelům v ČR stabilizovat osevní plochy řepky na téměř 350 tis. ha a je prakticky zajištěn bezproblémový odbyt.

     Pěstování řepky patří vedle obilovin k nejméně problémovým plodinám rostlinné výroby. Její pěstování je ale rizikovější, než např. je tomu u obilovin, zejména z hlediska vhodných klimatických podmínek pro její přezimování a sklizeň (FÁBRY, 2002).

     Hektarové výnosy řepky v ČR po roce 1990 výrazně poklesly. Hlavní příčinou bylo omezování intenzifikačních vkladů zemědělskými podniky jako důsledek neuspokojivé finanční situace podniků.

     Ekonomiku pěstování řepky lze hodnotit celou řadou ukazatelů. Za nejdůležitější ukazatele pro ekonomické hodnocení lze považovat intenzitu výroby, nákladovost a rentabilitu.

     Intenzita výroby je hodnocena velikostí dosaženého hektarového výnosu.

     Nákladovost výroby je hodnocena na základě výsledků výběrového šetření VÚZE v rámci budované sítě testovacích podniků, kde jsou ve vybraných podnicích zjiš»ovány výrobkové náklady, které jsou prostřednictvím účetních firem shromažďovány a ve VÚZE zpracovány.

     Ukazatelé rentability výroby vyjadřují závislost mezi náklady vynaloženými na výrobu a výsledky výroby (míra rentability = zisk/náklady * 100).

     Celkově je z ekonomického hlediska pěstování řepky pro zemědělské podnikatele zajímavé a přínosné (VA©ÁK a kol., 2000).

     Díky příznivému počasí byl v roce 2001 dosažený průměrný hektarový výnos 2,84 t a je v podstatě srovnatelný s průměrem EU. Kde bylo dosaženo v průměru hektarového výnosu 2,99 t, přičemž například v Německu bylo 3,65 t, ve Francii 2,61 t, ve Velké Británii 2,58 t. V ČR bylo v roce 2001 vyrobeno 973 tis. tun řepky olejné, což bylo o 15,3% více než tomu bylo v roce 2000.

     Na úroveň nákladů při pěstování řepky působí zejména dva vlivy. Jde o rozdílné přírodní podmínky a intenzitu výroby. Náklady na pěstování řepky v přepočtu na 1 ha sklizňové plochy se v posledních letech pohybovaly kolem 15 500 Kč a v roce 2001 se v porovnání s rokem 2000 zvýšily o 7,1% a dosáhly 16 894 Kč.

Struktura světové produkce olejnin        

Olejnina  -   Produkt

      1998/1999

        2003/2004

    mil. t

    %

     mil.t

   %

Sójové boby

159,8

54,2

198,7

57,8

Bavlníkové semeno

32,6

11,1

34,8

10,1

Podzemnice olejná

29,8

10,1

33,7

9,8

Slunečnicové semeno

26,6

9,0

25,5

7,4

Řepkové semeno

35,9

12,2

38,0

11,0

Kopra

4,4

1,5

5,4

1,6

Palmová jádra

5,6

1,9

8,1

2,3

C e l k e m

294,7

100,0

344,2

100,0

Produkce olejnin a řepky olejné v ČR  ( kt )                      

           

Olejniny

1980

1990

1995

2000

2001

2002

2003

Olejniny celkem

162

341

736

944

1 073

823

601

 Řepka olejn  kt

154

305

662

844

973

710

388

 Řepka olejná %

95

89

90

89

91

86

65

 Dovoz   kt

15

13

10

11

 Vývoz   kt

443

339

265

48

              

Další informace:


http://www.mojenoviny.cz/ekonomika/repka030222.html?tisk=true

Průmyslová řepka slibuje zemědělcům slušné výdělky

http://www.enviweb.cz/?secpart=_archiv_ejfaf__

Nejsou dotace na bionaftu - cena řepky padá

http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb02294&cd=76&typ=r

NAŘĺZENĺ VLÁDY ze dne 12. června 2002, kterým se mění nařízení vlády č. 86/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky pro poskytování finanční podpory za uvádění půdy do klidu a finanční kompenzační podpory za uvádění půdy do klidu a zásady pro prodej řepky olejné vypěstované na půdě uváděné do klidu, ve znění nařízení vlády č. 454/2001 Sb.

http://www.agroweb.cz/projekt/clanek.asp?pid=2&cid=252

©kůdci řepky v poločase

http://www.petrol.cz/noviny/print.asp?id=5070

Bionafta a biolíh
Projekt NAZV QF3246 Pěstitelské technologie pro hlavní liniové a hybridní odrůdy řepky ozimé při různé intenzitě vstupů. 2003-2007

http://www.af.czu.cz/svri/sbornik04.html

Sborník ke konferenci ŘEPKA a MÁK, konané 5.2.2004

http://www.af.czu.cz/svri/sbornik03.html

Sborník ke konferenci ŘEPKA, MÁK,  konané 19.2.2003